S manželem jsme manželé již 15 let. Nedávno jsme s manželem seděli a smáli se a vzpomínali, jak nás před deseti lety navštívila jeho matka. Každá návštěva je samozřejmě jiný příběh. Byla to samozřejmě milá žena, ale se svými zvláštnostmi. Přemluvili jsme ji, aby o tom vyprávěla. Tchyně nás kdysi často navštěvovala. Vždycky jsme ji rádi viděli.
Vždycky jsme pracovali, takže moje matka měla celý týden na starosti domácnost. Večer, když jsme přišli domů, jsme jedli, co nám uvařila. A pak se jednou v neděli můj manžel rozhodl, že se odliší, vstal brzy, aby připravil snídani. Bylo mu to samozřejmě velmi líto, raději by nedělal nic, předal otěže kuchyně matce.
Pak se probudila jeho matka a přiběhla, nejspíš aby ho očichala: “Synu, co to děláš? “Sedni si, mami, Elena se brzy probudí. Budeme jíst spolu. – Co to děláš? Hoď mi to! Běž vzbudit svou ženu! To není tvoje práce, abys vařil večeři!
Už dlouho jsi jí nevařil, když spala. Tvůj otec ani nevěděl, kde jsou hrnce, a tahle, co ti udělala? Muž má jíst, ne vařit. Umírala jsem smíchy, když jsem ležela v pokoji a poslouchala jejich rozhovor. Chudák ženská, celý život vařila a její muž ani neví, kde je kuchyň.
To je ten příběh a my jsme ji uklidnili Corvalolem. Druhý den sice odešla, ale co naděláte, můj muž rád vaří, je po mamince. Dlouho jsme se s ní nemohli domluvit, pak jsme se od známých dozvěděli, jaká jsem zlá ženská, když nutím syna vařit. Ale pak se její duše uklidnila, snad jsme k ní přišli sami.
Bylo léto a ona ležela na zahradních záhonech a opalovala se. A její manžel, můj tchán, jí přinesl na podnose palačinky s čajem. Když nás uviděla, málem umřela strachy. Pak jsme seděli spolu, všichni jsme jedli tchýniny palačinky a ona mi řekla: “Děláte dobře, ona mě to naučila až na stará kolena.”
