Faina měla smůlu. Byla velmi krásná na pohled: hluboké medové oči, krásná postava, úhledné rysy obličeje. Měla také dobrou osobnost. Ale v životě měla smůlu. Její manžel zemřel, když byla mladá, a z jejího jediného syna vyrostl hlupák. Faina přemýšlela, kde se stala chyba. Buď když pracovala čtyřiadvacet hodin denně, nebo když byla vyčerpaná a zapomněla se zeptat syna, jaký měl den.
V deváté třídě se Sena dostala do kontaktu se špatnou firmou, která byla v jejich okolí dobře známá. V důsledku těchto známostí se vězení stalo chlapcovým druhým domovem. Při jedné z těchto příležitostí Faina nevěděla, kde by mohla zůstat. Neměla peníze na bar ani na dobrého právníka, zatímco ostatní chlapci se zdáli mít peníze.
Proto byl ze šesti účastníků trestného činu zatím odsouzen pouze Sena. Byl odsouzen k šesti letům vězení. Po vynesení rozsudku Faina zestárl o 15 let. Její krásné oči náhle zapadly jako babiččiny, nechtěla žít, a ať dělala, co dělala, nedařilo se jí to. Jednoho dne u jejího domu zazvonil zvonek. Když Faina otevřela dveře, našla stařenku s dítětem. “Jak vám mohu pomoci?” zeptala se Faina. “Tady!” řekla stařenka a podala jí dítě.
Moje dcera nepotřebuje krymského manžela,” řekla cizinka a odešla. Faina se kvůli šoku nezmohla na slovo. Podívala se na dítě – chlapce, asi šest až sedm měsíců starého. Byl očividně hladový.
Faina běžela do obchodu jako střela, aby nakoupila jídlo a obrovské množství kosmetiky pro dítě. Po návratu domů nová babička uvařila vnukovi jídlo. Zdálo se, že chlapci všechno chutná. Usnul téměř bez pláče. Faina stále přemýšlela, co by mohla udělat.
Zavolala sestřenici. Pracovala jako ředitelka v dětském domově. Když se to dozvěděla, okamžitě běžela za sestrou. Zatímco její sestra pomáhala s papírováním, profilem a opatrovnictvím, Faina se chystala porodit dítě. Po 20 dnech už bylo dítě doma. Kirill se v dětství velmi podobal svému otci.
Faina si kvůli péči o dítě vzala v práci dovolenou. S příchodem vnuka a podle dokumentů i syna se Faina stala opět tou krásnou ženou. Kirill zachránil svou babičku před samotou a špatnými myšlenkami.
Seňa byl díky svému dobrému chování předčasně propuštěn. Faina svému vnukovi vždy říkala, že není jeho matkou. Říkala mu, jak moc ho Payapa miluje a jak moc jsou si podobní.
Babička i vnuk byli šťastní, že se se Senou setkali. Všichni tři spolu dobře vycházeli. Senia se změnil. Pracoval a po práci spěchal domů, kde na něj čekala milující matka a syn.
