Po narození vnuka se Rosa, moje snacha, do mateřství úplně zbláznila. Míša, můj vnuk, má letos nastoupit do školy. Rosa je však tvrdohlavá a tvrdí, že ho chce poslat domů na domácí výuku. Říká, že ve škole není bezpečno. Můj vnuk do školky ani nechodil, byl s ní pořád venku; myslím, že je to špatně.
Když se poprvé vzali, neměla jsem proti Róze nic. Se synem byli velmi dobrý pár, ona pracovala, všechno v domácnosti zvládala a bylo vidět, že svého muže velmi miluje.
Čtyři roky žili odděleně. Jemně jsem synovi naznačila, že by měl myslet na své děti. Čas běží a my s matkou stárneme. Bylo by pro nás těžké později s dítětem pomáhat. Pak jsme zjistili, že snacha i syn mají zdravotní problémy.
Léčili se asi dva roky a brzy jsme zjistili, že Rosa je konečně těhotná. Po porodu dítěte jsme si uvědomili, že Rosino chování jako matky není příliš adekvátní. Poměrně dlouho k dítěti nikoho nepouštěla, dokonce ani mého syna. Nejdřív jsme si mysleli, že je to kvůli hormonům, ale teď je mu skoro pět let a ona je tím vším pořád posedlá.
Míša do školky nechodil, protože se Rosa bála, že je tam příliš mnoho nemocných dětí, nezodpovědných rodičů, jídlo je bez chuti a učitelky mohou být kruté.
Rozhodla se dát výpověď a dál se o dítě starala. Jejímu synovi to nevadilo, vydělával dobré peníze a žili si dobře. Když Rosa nechala dítě jít se mnou na procházku, všimla jsem si, že Míša nekomunikuje s ostatními dětmi. Vždycky si hrál s maminkou nebo se mnou. A když si s ním chtějí hrát ostatní chlapci, vždycky před nimi uteče.
Řekl jsem Rosě, že ho musíme nějak socializovat, protože brzy půjde do školy. Bude to tam pro něj těžké, s nikým jiným než s námi nekomunikuje. Tehdy jsem zjistila, že Míša do školy nepůjde. Ukázalo se, že se rozhodla, že bude lepší, když se bude učit doma. Razza se nejvíc bála, že onemocní. Říkala, že jí není jasné, co se ve školách děje.
Někdy se střílí, někdy se stane nějaká hrozná věc, někdy se přechází na dálkové studium. Cítila by se klidnější, kdyby se Myška učil doma. Syn se jen nechce hádat s manželkou, tak nic neříká.
Ani Rosina máma s ní nesouhlasí: pohádaly se kvůli tomu a už víc než tři týdny spolu nemluví. Také si myslím, že je to špatně. Je mi vnuka moc líto. Má teď velké problémy s komunikací s ostatními lidmi. Jestli to takhle půjde dál, bude to pro něj jen horší. Jak pak bude pracovat? Jak si založí rodinu? Rosu nepřesvědčím, už se rozhodla. Nevím, co mám dělat.
