Po mé svatbě s Pavlem jsme začali bydlet v bytě mé matky. Paša byl na návštěvě z vesnice a bydlel zde v pronajatém bytě. Maminčin byt je třípokojový, takže by v něm bylo dost místa pro všechny.
A maminka je velmi přátelská a přizpůsobivá osobnost, takže jsem nepochybovala, že si budeme rozumět. Ne hned, ale všimla jsem si, že se mámino chování s jeho přestěhováním změnilo. Začala čím dál méně opouštět pokoj. – “Mami, vadí ti nějak Pašova přítomnost? Maminka nad tím mávla rukou a řekla, že je všechno v pořádku.
Myslela jsem, že je jen zmatená a časem si zvykne. Jednoho dne jsem přišla po práci domů dřív a uslyšela z našeho bytu spoustu kroků. “Taťáno Petrovno, už stokrát jsem ti říkala, abys přestala šoupáním nohou při chůzi, je to otravné! A jez ve svém pokoji, neumíš pořádně jíst, vždycky všechno vyleješ! Prudce jsem vstoupila do bytu.
Máma seděla na pohovce, schoulená do klubíčka, a Paša nad ní stál jako velký kůň. Jakmile ho uviděl, byl jako plátno. – “Sbal si věci,” řekl jsem chladně, “jsi úplný blázen, jak můžeš mluvit s mojí matkou, když bydlíš v jejím domě? Snažil se ospravedlnit, blábolil pořád dokola, ale já ho nechtěla poslouchat, a tak jsem začala balit.
