Někteří lidé se odchodu do důchodu děsí, ale my s manželem jsme tuto změnu v našem životě přijali s radostí. Jak bychom se mohli netěšit na to, že konečně budeme moci věnovat všechen svůj volný čas svým blízkým? Díky mnoha letům tvrdé práce se nám s manželem podařilo nashromáždit poměrně velkou sumu peněz.
Když jsme byli mladí, šetřili jsme. Samozřejmě jsme byli v pokušení je všechny najednou utratit. Ale věděli jsme, že když počkáme, můžeme si naše rozhodnutí užít o něco později. Před několika měsíci se naše úsilí konečně vyplatilo. Poprvé jsme s manželem vyrazili na dovolenou.
Navštívili jsme Azurové pobřeží, pochutnali si na nejrůznějších lahůdkách a celkově prožili nezapomenutelnou dovolenou. Když jsme se vrátili domů, nečekali jsme, že nás naše vlastní dcera přivítá tak hrubým způsobem.
Jde o to, že naše dcera, zeť a vnoučata bydlí ve stejném domě jako my. Její starší bratr se hned po maturitě přestěhoval do Itálie, aby tam pracoval a žil.
Život naší dcery byl ale úplně jiný. Otěhotněla, vdala se a nedokončila vzdělání, takže kariéra v zahraničí nepřicházela v úvahu….. Zeť je dobrý člověk, ale stále není schopen zajistit své ženě a dětem vše, co potřebují, a tak jsme se rozhodli mladé rodině pomoci a nechat je bydlet u nás.
Zpočátku bylo všechno v pořádku. Dcera pomáhala s domácností a já jsem občas hlídala vnoučata, aby mladí mohli chodit ven a trávit čas společně. Všechno se zdálo být v pořádku.
Ale postupem času se dcera začala chovat hrozně a prostě to přeháněla. Vzácné žádosti o půjčení peněz se změnily v neustálou nelibost vůči mně a mému manželovi. V poslední době mi hodně ubližovala. Poté, co jsme se s manželem vrátili z dovolené, se mi dcera začala denně posmívat. Mají několik půjček, které musí splatit, a my jedeme na dovolenou.Jsem z tohoto chování své dcery velmi smutná. Někteří rodiče v důchodovém věku nesouhlasí s tím, aby žili se svými dětmi a pomáhali jim. Dceři jsme zajistili střechu nad hlavou a podporujeme ji, jak nejlépe umíme.
