Alina k nám přestoupila do 4. třídy. Přešla, protože na předchozí škole ji spolužáci šikanovali kvůli jejímu vzhledu. Přijetí v naší třídě nebylo o nic lepší. Alina nosila silné brýle téměř přes celý obličej, měla problémy s nadváhou – lékařské vyšetření ukázalo, že je v prvním stádiu obezity, a její styl nechával hodně prostoru.
Naše škola byla placená, všechny děti pocházely z bohatých rodin a Alina nebyla výjimkou, ale ráda se oblékala skromně, aby opět nevyčnívala. Smáli jsme se jí, dělali si z ní legraci, ale ona si nikdy ani nestěžovala vychovatelce, prostě se s tím smířila a vydržela to. Po deváté třídě Alina nastoupila na univerzitu a od té doby se s ní nikdo z nás nesetkal.
Když jsme se všichni sešli a tlustou Alinu v našich kruzích nenašli, pomysleli jsme si, že musela být ještě opilejší, a rozhodli se, že se nebudeme stydět. Sedly jsme si ke stolu, a než jsme se stačily pustit do jídla, otevřely se dveře restaurace a k nám se připojila vysoká sebevědomá brunetka s atletickou postavou.
Byla to Alina.Kdybychom ji všichni potkali v běžném životě, nikdo z nás by v této sebevědomé krásce nepoznal naši tlustou dívku, uzavřenou do sebe se spoustou komplexů. Celý večer si kluci s Alinou lámali hlavu a holky se s ní snažily spřátelit. Nedala na sobě znát ani špetku patosu. Byla k nám otevřená a přátelská.Večer k našemu stolu přišel vysoký muž v drahém obleku.
Vzal Alinu za ruku, popřál nám hezký večer a odešli. Jakmile opustili restauraci, jedna z dívek, která ve škole vynikala svým temperamentem, řekla, že Alina na setkání přišla schválně, aby se pomstila za šikanu, kterou ve škole zažila.
Všichni jsme ale moc dobře chápali, že Alina se nezměnila… pořád byla milá a otevřená, ale tehdy jsme se chovali jako zvířata a posuzovali ji jen podle postavy a nedostatků. Na toto setkání budu dlouho vzpomínat, protože doslova ukázalo a dokázalo, že člověk je cenný a důležitý díky svým vnitřním vlastnostem, a ne díky své vnější slupce, která se snadno mění.