Ze dne, kdy jsem byl odebrán svým biologickým rodičům, si toho moc nepamatuji. Pamatuji si jen, že byt, ve kterém jsem bydlela, byl cítit zápachem a neustále jsem slyšela dětský pláč. Byly mi tři roky, když jsem skončila v sirotčinci. Jak jsem později zjistil, rodiče rádi plakali. Jeden ze sousedů si stěžoval, přišly orgány péče a odvezly mě a bratra pryč. Bratrovi v té době nebylo víc než osm měsíců. Tak se stalo, že můj bratr byl adoptovaný, ale já ne.
Byl jsem moc malý, takže jsem nic nechápal, ani jsem si neuvědomoval, že mám bratra. V sirotčinci jsem si našel nové kamarády, začal jsem se zajímat o kreslení a dokonce jsem vyhrál první a druhé místo v některých soutěžích. Ale jako dítěti mi chyběla mateřská a otcovská láska.Jednoho dne ke mně přišla učitelka a zavolala na mě, abych šel s ní: “Máš návštěvu. Jmenují se Jaroslava a Ostap, jsou to velmi milí lidé. Myslím, že se jim budeš líbit,” řekla mi učitelka. Nic jsem nečekal, protože děti starší sedmi let obvykle do rodin nepřijímají. Jaroslava a Ostap se ukázali jako milí a hodní lidé.
Pozvali mě na procházku do parku, který se nacházel v areálu sirotčince. Jaroslava vytáhla z tašky kousek jablečného koláče: “Myslím, že to máš rád. Udělala jsem to speciálně pro tebe,” usmála se žena. Chtěla jsem jí říkat “mami”, protože se o mě starala, a v jejích očích jsem viděla jakousi sebelásku. Ostap mi vyprávěl o svém psovi, kterého pojmenoval “Malyš”, ačkoli vůbec není velký jako dítě.Po chvíli chůze se se mnou rozloučili, aniž by mi slíbili, že se vrátí. Ale čekal jsem na ně, z nějakého důvodu jsem cítil, že se vrátí. A vrátily se. O několik dní později se Jaroslava vrátila.
Znovu jsme se šli projít do parku. “Nadio, byla jsi malá, když tě sem přivezli. Tvůj učitel ti neřekl, že máš také malého bratra Maxima. No, adoptovali jsme ho, když byl ještě hodně malý, teď je mu pět let. Nedávno jsme zjistili, že náš syn má takovou milou sestřičku. Po poradě s ním jsme se rozhodli, že by bylo chybou sourozence rozdělit.
Takže pokud ti to nevadí, chceme tě adoptovat. Byl jsem uchvácen. Nyní žiji v milující rodině, kde se o mě starají a cítím se milován. S bratrem jsme se hned spřátelili. Mám svou rodinu moc ráda: mám teď tátu, mámu a bratra – o tom se mi ani nesnilo.
