Káťa doufala, že se její snoubenec po svatbě usadí a stane se dobrým rodinným příslušníkem. A ve vesnici, kde se všichni navzájem znali, by si nedovolil udělat nic zbytečného, i když miloval společnost žen. Dlouho očekávaná svatba se vydařila a Káťa byla šťastná.
Zpočátku bylo všechno v pořádku: Anton přišel z práce a šel do práce z domova. Jednoho dne však na týden zmizel: chodil s nedávno rozvedenou Dášou. Pro celou vesnici z toho byl skandál, Káťa vyhrožovala, že se s ním rozvede, ale její manžel na tom netrval: “Jestli se chceš rozvést, tak se rozveď!” A tak se rozvedl.
Celou noc probrečela, chystala se jít ven a podat žádost o rozvod, a pak… ve dveřích stál neoholený, špinavý, příšerně páchnoucí muž. V slzách se omlouval, říkal, že mu dala čaj, a pak už si nic nepamatoval. “Miluju tě, jediná!” řekl Katii. Odpustila mu
. Celá vesnice si o této příhodě povídala, ale Káťa slepě věřila svému muži a vyprávěla kamarádkám, jak to byla čarodějnice Dáša, kdo ten lektvar namíchal. I její manžel od ní utekl, nebylo nic, co by muže zadrželo. Dáša se tomu všemu jen smála: “Ano, její kabel je Anton. Stačí na něj jednou mrknout a je celý tvůj.
Když jsem měl peníze, bydlel se mnou, a když mi došly, poslal jsem ho domů. Postarám se o něj! Káťa slyšela všechny ty řeči, ale svému muži věřila. A Anton se stal rozumným, staral se o dům, o svou ženu. Ukázalo se, že to byl výsledek vážného rozhovoru s jeho otcem. Požádal syna, aby odešel potichu pryč od své ženy, aby se to nikdo nedozvěděl. Pohrozil mu, že pokud to udělá znovu, mohl by si myslet, že nemá rodiče. Vyhodil by ho z domu a všechno by nechal na Katii.
Brzy se jim narodil syn. Anton byl šíleně šťastný, nikdy se od své ženy a dítěte nehýbal. Na odchod na vedlejší kolej nepomýšlel. Byl si jistý, že v té době byl jen obětí okolností. Nikdo však netušil, že má poměr s účetní v práci. Antonovi rodiče zemřeli. Byl velmi smutný… a pak zmizel.
Káťa opět udělala ve vesnici scénu. Přiběhla k Dáše, nadávala jí, dožadovala se manžela. – “Nemám tvého Antona!” křičela Dáša. Z pokoje vyšel muž. Káťa ho pozdravila a rychle odešla. O několik dní později se Anton objevil.
Byl upravený, pěstěný a šťastný. Řekl, že ji opouští. Byl zamilovaný do jiné ženy. Káťa se ho zeptala, co se s ní děje, proč, a on jen odpověděl: “Ty za to nemůžeš, prostě se to stalo.” Potom často utíkala do manželovy práce a hádala se s účetní. Vyhrožovala, že zabije sebe i dítě. Nakonec ji všechny ty pomluvy a skandály unavily a vzdala to.
Její přátelé se na ni dívali s lítostí. Pozdě večer někdo zaklepal na dveře. Ve dveřích stál Anton s kufrem. Pustila ho dovnitř. Všechno bylo v pořádku, žili spolu. O několik měsíců později, když Káťa ohřívala večeři, začal Anton balit. “Kam jdeš?”
“Za Alkou, nemůžu bez ní žít, miluju ji… Nedělala žádné problémy a na nic nepřišla. Vrátil jsem se za měsíc. Znovu ho přijala. Vymlouvala se na kamarádky: “Půjde se projít a vrátí se domů”. Vzpomněla si, že když porodila syna, byl s rodinou, a udělala všechno pro to, aby otěhotněla.
Podařilo se to hned. Brzy se jim narodila holčička. Anton trávil veškerý čas se svými dětmi a ženou, ale když byly dceři dva roky, opět zmizel. Čas od času zmizel na několik měsíců a pak se na rok nebo rok a půl vrátil.
Stal se z toho zvyk. Roky plynuly. Katia během té doby vychovala dvě úžasné děti. Vychovala je, syn se oženil a odstěhoval a dceřina svatba se blíží. Anton byl se svou přítelkyní a dostal záchvat: “Lilo, zavolej záchranku! Přijeli a vyšetřili ho. Řekli, že je na takovou činnost příliš starý. Předepsali dietu, klidný životní styl, lehkou práci a žádný stres. Jak se ukázalo, byl diabetik.
Z nemocnice se s ním nikdo nesetkal, a tak si myslel, že Inga má zákaz práce, a šel za ní. Zopakoval jí doporučení lékaře a požádal ji, aby šla koupit nějaké léky a uvařila něco dietního. – Kdo jste pro mě? Manžel? Dohazovač? Bratr? Já se o tebe starat nebudu. Nebudu za tebou chodit kvůli tvým penězům.
Raději jdi, nepotřebuji další potvrzení! A znovu se otočil ke Kátě a radostně jí oznámil, že už se dostatečně pobavil a vrátil se k rodině… Kátě se ve tváři nezachvěl jediný sval: byla lhostejná. Řekla, že ji jeho velkorysost těší, ale že má zpoždění.
Dcera ji pozvala a ona byla na cestě za ní. “Pojď dál, posaď se, udělej si pohodlí, udělej si útulno, a já jdu. Na shledanou! Uplynuly tři roky. Káťa stála na prahu porodnice a čekala na zprávy od dcery. Vyšla ven a doprovázel ji významný muž v bílém plášti. Poděkovala Andreji Jegorovovi. Najednou se zeptal: “Vaše dcera je hodně podobná vaší sestře.”
“Které sestře?” “Téhle,” podíval se na Káťu. – “Tak tohle je moje matka!” Dívka se usmála: “Andreji, těší mě.” Káťa se začervenala, což se jí už dlouho nestalo. O několik dní později Andrej Jegorov zavolal své pacientce a požádal ji o Kátino číslo. Zeptala se její matky, jestli s tím souhlasí. Káťa byla z toho překvapení zmatená, ale rychle se ovládla a kladně přikývla.