“Moje snacha mě požádala, abych za nimi nechodila tak často. Po tomto rozhovoru jsem přestala za synem jezdit.” Jednoho dne mi však sama zavolala a požádala mě o pomoc.

Když se můj syn oženil, často jsem k nim chodil. Snažila jsem se uvařit něco dobrého. Byli se vším spokojeni, snacha byla první, kdo snědl, co jsem připravila. Byla jsem šťastná, že mou snahu ocenili. Byla jsem velmi šťastná, že jsme měli vřelý vztah.
Ale když jsem je jednoho dne přišla navštívit, byla doma jen snacha. Dali jsme si šálek čaje. Všechno bylo jako obvykle, až na jednu věc: všimla jsem si, že mi snacha chce tak trochu něco říct.

Po dlouhém přemýšlení mě požádala, abych k nim nejezdil tak často. Bylo by lepší, kdyby mě navštěvoval můj syn. Když jsem to slyšel, viděl jsem v jejích očích hněv. Po tomto rozhovoru jsem za synem přestal chodit. Pravidelně nás navštěvoval, ale vždy sám.

Moje snacha s ním nikdy nepřišla. To mě těšilo i mrzelo zároveň. Vždy jsem usilovala o klid v naší rodině. Ale tato žena vše zničila kvůli tomu, že je sobecká. V této situaci nemohu nic dělat.

Nedávno se jí narodilo vnouče. Měli jsme z něj velkou radost. S manželem jsme se snažili snachu příliš nerušit, takže jsme je navštěvovali jen velmi zřídka a jen když nás pozvali. Snažili jsme se brát vnuka na procházky, abychom se snachou netrávili příliš mnoho společného času. V zásadě nám to s manželem nevadilo.

Ale jednoho dne mi sama zavolala a řekla, že bychom mohli trávit čas s naším vnukem u nich doma, zatímco ona si bude vyřizovat své záležitosti. Nejvíce frustrující na tom je, že se nás nezeptala na pomoc, jen řekla, že bychom mohli pohlídat vnouče. Jako bychom ji potřebovali víc než ona.

Nemůže strčit svou hrdost do kapsy, omluvit se za to, co kdysi řekla, a prostě s námi dál komunikovat? Jsme rodiče jejího manžela, dobře jsme ho vychovali. Nezasloužíme si úctu a pochopení?

Zvážila jsem všechna pro a proti a řekla jí, aby k nám vnuka přivedla, protože nám zbytečně zakázala chodit k ní domů. Vysvětlila jsem jí, že nechci v jejich domě zůstávat příliš dlouho a nikoho rušit.

Pak snacha zmlkla, ale přesto souhlasila, že vnuka přivede. Strávili jsme krásný den a s dítětem jsme se skvěle bavili. Jaké máme štěstí, že máme malé vnouče! Přiznám se, že mi vrtá hlavou otázka: jak se mám ke snaše chovat?

Mám se chovat stejně, nebo být chytřejší a přestat být urážlivá? V zájmu svého vnuka jsem připravena udělat první krok. Není však jasné, zda to manželka mého syna ocení a zda vůbec potřebuje mou pomoc.

Související Příspěvky