Nedávno jsem udělala těžké rozhodnutí – rozhodla jsem se, že manželovi neřeknu pravdu o tom, že začínám více vydělávat. Důvodem je, že žije pro dnešek, stejně jako jeho matka. Proto většinou nemají peníze. Už mě nebavilo žít týden na vysoké noze a pak další tři roky jíst těstoviny.
Nicholase jsem si oblíbila díky tomu, že jsme se s ním dokázali rychle sžít. S ničím si nelámal hlavu, kráčel směle životem a inspiroval mě. Pokud jde o mě, jsem spíše opatrný, mám sklony k přemýšlení a těžko se smiřuji s různými nepříjemnými situacemi. Protiklady se přitahují.Ale po svatbě se ukázalo, že tento přístup k životu zdědil můj muž po své matce a že se týká všeho, včetně rodinného rozpočtu. Po výplatní pásce se považuje za krále světa, kterého ceny nezajímají. Když mu výplata dojde, začne jíst těstoviny se stejným oduševnělým nadhledem až do další výplaty.
Je třeba zdůraznit, že můj manžel vydělává docela dobře. Nebýt jeho rozhazovačnosti a stejného přístupu jeho matky, měli bychom dost peněz na živobytí a něco by se dalo ušetřit. Ale situace je bohužel úplně jiná.
Zatímco s manželem jsem ještě dokázala nějak vyjít a upozornit ho na to, aby neutrácel, s tchyní to bylo mnohem těžší. Nejdřív utrácela svoje peníze, tedy výplatu a důchod, a pak se začala ptát syna. Nechtěla jíst obvyklé těstoviny, které se až příliš často objevovaly na našem stole.
– Už jsem měla dost chudoby, už toho bylo dost. Chci si teď užívat života. No, ale stává se, že utrácím víc, než je nutné,“ říkávala tchyně, když k nám přišla s prosbou o finanční pomoc.
Manžel se zadlužil, ale peníze jí vrátil. Koneckonců je to moje matka, nemůžu jí říct ne. Když jsem se ho zeptala, jak to zvládneme příští měsíc, vesele se usmál a řekl, že to zvládneme.
Ve skutečnosti jsme měli za co utrácet. Bydlíme v mém bytě, který už dlouho potřebuje rekonstrukci. Ale na to není dost peněz, takže jsme lepili tapety a malovali některé věci. To však už nepomáhá. Můj manžel však se svým veselým úsměvem vždycky říká „to zvládneme“.
Když mě v práci povýšili a zvýšili mi plat, chtěla jsem se o tu novinu podělit především s manželem. Bylo to velké zvýšení platu, pracovala jsem na něm dlouho, měla jsem být na co pyšná. Ale pak jsem si sedla, zamyslela se a rozhodla se, že mu to neřeknu. On a jeho máma mohli rozhazovat peníze, jak chtěli. Rozhodla jsem se, že budu šetřit.
Bylo velmi těžké to manželovi neříct, ale uvědomila jsem si, že to byla dobře míněná lež. Nikomu bych tím neublížila, a tak jsem mohla ušetřit peníze na rekonstrukci nebo dovolenou. Navíc jsme si už dlouho chtěli koupit auto. Mlčela jsem.
Manžel žil dál stejným způsobem, utrácel celý plat najednou a živil maminku. Za ušetřené peníze jsem si vyměnila notebook a řekla manželovi, že jsem ho dostala v práci, abych mohla normálně pracovat v případě další výluky nebo o víkendech vyřizovat neodkladné úkoly. Zaplatila jsem manželovi ošetření zubů a opět jsem lhala, že máme rozšířený zdravotní balíček. Postupně jsem se snažila opravovat různé věci v domácnosti a šetřit peníze.
Nedávno jsme měli firemní večírek, kde můj opilý nadřízený vychrlil, že brzy dostanu další povýšení, protože si váží mého přínosu pro oddělení. Šéf odešel a můj manžel se začal vyptávat na slova „další“ a „moje oddělení“.
Rozhodla jsem se říct pravdu, že jsem byla povýšena a na své nové pozici pracuji už šest měsíců.
– Takže jste byla pouze povýšena, bez zvýšení platu? – Manžel se na mě podezřívavě podíval. Rozhodla jsem se mlčet. Co bych k tomu řekla?
Když jsme přišli domů, manžel se mě hned začal vyptávat, proč jsem mu o tom povýšení neřekla dřív.
– Možná se stydíte přiznat, jak jste se dostala na vyšší pozici?
Byla jsem z toho velmi smutná. Pak jsem to nevydržela a řekla mu, proč jsem ho podvedla. Zmínila jsem se o jeho chování, o chování jeho matky, o tom, jak mě unavuje, že neustále utrácí peníze za zbytečnosti. Manžel se na mě urazil, sbalil si věci a odešel za svou matkou.
Pak mi zavolala tchyně, aby mi vynadala, ale já jsem rozhovor ukončila, jakmile jsem si uvědomila, co se chystá říct. Nehodlám to poslouchat. Nebýt jí, tenhle problém by vůbec neexistoval.
Manžel mi už tři dny nezavolal ani nenapsal. Nebudu první, kdo mu napíše. Jak mi mohl něco takového říct! Dokud se neomluví, nechci s ním mluvit. Zdá se, že očekává, že se omluvím já. Tak ať si počká. Nemám se za co omlouvat.