„Je mi 67 let a žiji sama. Žádám své děti, aby se ke mně nastěhovaly, ale ony nesouhlasí. Nevím, jak dál žít…“. Ve větších městech se spousta lidí cítí osaměle. Netěší je každodenní pohled na tolik lidí, které neznají. Pro staršího člověka je to nejtěžší, protože ve stáří si jen málokdo dokáže najít nové přátele.
Dnes budeme hovořit o osamělosti ve stáří a získáme názor psychologa. Snad se dozvíme, jak se s osamělostí ve stáří vyrovnat, a tyto informace pomohou mnoha lidem najít sebe sama.
„Je mi 67 let a žiji sama. Můj manžel je již dlouho mrtvý. Neustále pracuji, protože je to jediná věc, která mě zachraňuje před nudou. V posledních letech žiji na autopilota, nic mě nedělá šťastnou.“
„Nemám žádné koníčky a ani se je nesnažím vyhledávat, myslím, že už jsem na to stará. Navrhla jsem synovi a jeho rodině (má tři děti), aby se přestěhovali do mého bytu, ale snacha nesouhlasila. Zřejmě nechce žít pod jednou střechou se starším člověkem.“ “To je pravda.
„Ráda bych se nastěhovala ke své dceři, ale ta má vlastní rodinu a také nechce žít se starším člověkem. Často je však navštěvuji a jsem u nich vždy vítána. Vaří mi čaj, chutné jídlo a rádi mě vyslechnou. Čím častěji je navštěvuji, tím méně se mi chce domů. Ale musím…“.
Aldona přemýšlí, co v této situaci dělat. Není normální, aby ji život i v takovém věku přestal bavit.
Jediné, co je na tomto příběhu dobré, je to, že žena začala přemýšlet o tom, že takhle by život neměl vypadat, a začala hledat způsoby, jak to změnit. V takovém případě má opravdu šanci.
„Nedostatek koníčků, a co je ještě horší, nedostatek chuti najít si koníčky, může být známkou deprese. Aldona by se proto měla poradit s neurologem, psychologem nebo psychoterapeutem,“ dodává. – říká psycholog.
Psycholog se domnívá, že v dnešním světě by se 67letý člověk neměl cítit starý. A v této situaci není problém v tom, že by děti nechtěly staršího člověka přijmout. Dospělé děti si prostě cení svého osobního prostoru, kde mají vytvořeno vše, co potřebují.
„Aldona by měla opustit myšlenku, že je pro ni nejlepší žít s dětmi. Koneckonců může svůj život změnit. Stačí, aby se pozorněji rozhlížela kolem sebe a všímala si zajímavých věcí kolem sebe. Může navštěvovat akce, které se konají v okolí, podívat se na místa, kam nikdy neměla příležitost se podívat. Nové společenské zážitky jsou potřeba,“ – říká psycholožka.
Zdá se, že psycholog má pravdu a naše hrdinka se opravdu potřebuje podívat na situaci z jiného úhlu pohledu.
Pokud jsou děti zaměstnány svými vlastními problémy a nechtějí žít společně s matkou, pak je nelze nutit, aby změnily názor. Tím spíš, že ve všech ostatních ohledech je jejich vztah zcela běžný. Proč tedy nezměnit svůj život k lepšímu?
Existuje mnoho různých zajímavých věcí, které se dají dělat. Ve stáří, kdy máte ještě dostatek energie a spoustu volného času, můžete začít realizovat mnoho věcí, které jste si v mládí plánovali, ale nestihli jste je.
Mnohem horší je, když člověk dělá stále dokola ty samé věci, například „sledování televize, návštěva lékaře, návštěva obchodu…“. Tím se každý den podobá tomu předchozímu, a v takovém případě získává neustálý pocit osamělosti výborný základ pro rozvoj.
V dnešní době jsou možnosti pro lidi všech věkových kategorií mnohem větší a bylo by hloupé toho nevyužít. Někteří lidé se ožení s již odrostlými vnoučaty, jiní si po odchodu do důchodu najdou nové koníčky.
Velká zodpovědnost přitom leží i na mladé generaci. Je na dětech a vnoučatech, aby zajistili, že jejich blízký neztratí zájem o život ani ve stáří.
