S manželem jsme se rozvedli po 14 letech manželství. Obecně jsem četla, že většina vztahů se rozpadne během prvních tří let. Alespoň to tvrdí odborníci. Poté se šance na rozvod postupně snižuje s každým dalším rokem. Asi mám prostě štěstí. Celkově je to klišovitý příběh. Smutný, ale banální. Našel si mladou dívku.
Viktor mě požádal o ruku, když jsme byli ještě velmi mladí. Byla jsem obyčejná holka z průměrné rodiny. On byl synem vlivných rodičů, jedináček. Byl to začínající profesionál, který mohl být zaměstnán kdekoli v zemi. Viktor byl dobrý člověk. Byly chvíle, kdy dělal podivné věci, ale přesto.
Samozřejmě jsem souhlasil. Tchán s tchyní nám darovali luxusní třípokojový byt přímo v centru. Nebyly žádné problémy s tím, že by si moje rodina nemohla dovolit takový luxus. Všechno bylo v pořádku. Dlouho jsem nemohla otěhotnět, ale pak se nám narodil syn a o dva roky později dcera. Myslela jsem si, že můj život je opravdová pohádka, kde je všechno úžasné a krásné.
Ale před rokem a půl jsme se rozvedli. Najal si mladou zaměstnankyni, která se tvářila, že se velmi snaží, aby nás přijala, ale ukázalo se, že má úplně jiné úmysly. Nechci se o tom ani zmiňovat. Celkově se Viktor rychle rozhodl a vyhodil nás i s dětmi z bytu. Ano, platil výživné.
Ale z čeho jsem měla žít já, jejich matka? Tím spíš bez vzdělání a pracovních zkušeností?
Rodiče nám s dětmi pomohli a dovolili nám nastěhovat se do bytu mé babičky. Bylo to těžké, hrozné a velmi zvláštní. Ale časem jsem se naučila žít jako člověk střední třídy: šetřit peníze, pracovat a skloubit péči o děti s praním, žehlením, úklidem, vařením a všemi ostatními povinnostmi. Až mi v jednu chvíli zavolal můj bývalý. Omluvil se mi a řekl, že udělal chybu.
Po týdnu přemlouvání jsem nakonec souhlasila, že se s ním sejdu. V levné hospodě nedaleko mého domu. Ale na tom nezáleželo, nejdůležitější bylo pochopit, co po mně bývalý manžel chce a proč mi vůbec volá. Na schůzku přišel nepříliš atraktivně vypadající muž s pytli pod očima a týden starými vousy. Vyžadovalo to ode mě značné úsilí, abych v něm poznala Viktora, kdysi zdatného a života si užívajícího podnikatele.
Jeho příběh se ukázal jako banální. Alespoň podle mě. Dívka, se kterou mě podváděl, chtěla postupem času jen víc a víc peněz. Vyžadovala, aby ji bral na dovolené a na nákupy do jiných zemí. Došlo to tak daleko, že se rozzuřila v autosalonu, když jí Viktor koupil jiné auto, než chtěla. Nakonec ukradla důležité firemní informace a prodala je konkurenci. Vždycky jsem věděla, že karma se vrátí.
Viktor mě samozřejmě prosil, abych se vrátila s dětmi. Padl na kolena, plakal a prosil mě, abych mu odpustila. Než jsme se setkali, bála jsem se, že to udělám. Ještě než mě o to požádal. Ale k mému překvapení jsem to vůbec nechtěla. Dívala jsem se na muže, kterého jsem kdysi milovala, ale nic jsem k němu necítila. Byl mi lhostejný.
Požádala jsem svého bývalého, aby mi přestal být pro smích. Ale udělala jsem to jen proto, že mě z toho hluku bolela hlava. Kdyby to tak nebylo, klidně mě pros a křič, jak chceš. Blázni občas křičí na ulici. Je to důvod, abychom o nich byť jen na chvíli přemýšleli? Ale ne, je to jejich problém.
Když jsem přišel domů, dlouho jsem o tom přemýšlel a necítil jsem nic než vnitřní prázdnotu a apatii. Ráno jsem se o své myšlenky, nebo spíš o jejich nedostatek, podělila s mámou a přáteli. Přiznávám, že nesnáším ty, kteří rádi radí, ale v tu chvíli byl pro mě jejich názor důležitý. A tak jsem se po vyřízení všech ranních povinností rozhodla zatelefonovat.
Výsledkem bylo, že názory se jako obvykle rozdělily.
Přátelé mě kritizovali za to, že jsem se schůzkou vůbec souhlasil. Proč jsem to dělala, když se bývalý manžel choval ke mně a dětem opovržlivě. Člověk nemůže dát druhou šanci. Protože když mě zradil jednou, zradí mě znovu. Zvlášť když jsem se právě naučila být nezávislá.
Na druhou stranu máma byla ráda, že jsem se rozhodla s Viktorem setkat. Samozřejmě se o celé situaci vyjádřila negativně, ale poradila mi, abych myslela na budoucnost. Děti dospívají, všechno je pro ně stresující. Navíc, kdo by chtěl o všechno přijít, zvlášť v tomhle věku.
Takže máma si myslela, že bych se k němu měla vrátit, a kamarádky mě varovaly, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, takže není proč se k bývalému vracet. Chtěla bych zdůraznit, že stále nevím, jaké city k tomu člověku chovám a jestli vůbec nějaké mám.
Už je to měsíc a já pořád bydlím v bytě u babičky. Snažím se vařit podle receptů z knih, takže to víceméně zvládám. Některé věci jsou pro mě stále těžké, ale všechno přijde časem. S Viktorem jsem stále v kontaktu. Začal dávat více peněz na děti, přestal pít a stále mě prosí, abych se k němu vrátila. Zdá se, že tento měsíc strávil produktivněji.
Stále nevím, co mám dělat. Nechci, aby můj život vypadal jako teď, ale zároveň se k němu nechci vracet. Jsem úplně ztracená. Jsem dospělá, už nejsem dítě. Ale cítím, že se ve mně něco změnilo. Doufám, že brzy bude všechno jako dřív a já se budu moci rozhodovat. Ale zatím je to tak, jak to je.
