Mám vlastní byt. V mých osobních vztazích to byl prostě obrovský problém. Všichni kluci, se kterými jsem chodila, se mě snažili podvést, jakmile se dozvěděli o bytě. Kvůli nim musel můj budoucí manžel podstoupit vážnou zkoušku.
Vyrůstala jsem sama, bez lásky a výchovy rodičů. Otec nás opustil a matka celé dny pracovala. Od útlého věku jsem se osamostatňovala. Samota zoceluje charakter. Sám jsem šel na univerzitu a našel si dobře placenou práci. V pětadvaceti jsem už měl byt a auto. Celé ty roky jsem se aktivně věnoval kariéře a zanedbával osobní život.
V jednu chvíli jsem si však uvědomil, že roky letí a já jsem stále sám.
Během roku jsem se seznámila s různými muži. Byli pohlední, zajímaví a záleželo jim na mně, ale jakmile jsem jim řekla, že mám vlastní byt, veškerá naše romantika se změnila ve vztah za účelem zisku. A pak jsem jednoho dne potkala toho pravého. Byl to můj ideál.
Po několika měsících vztahu jsem se do něj bezhlavě zamilovala, ale tolik jsem se bála, že se z něj vyklube další podvodník a nehorázný lhář, že jsem se rozhodla před ním zatajit, že mám vlastní byt. Bydleli jsme v mém bytě a on si celé ty měsíce myslel, že je pronajatý. Dokonce sám platil nájem.
Jeho peníze jsem neutrácel, ale šetřil jsem je do budoucna. Aby to bylo uvěřitelné, občas jsem si mu postěžovala, že je smutné, že nemáme vlastní dům. “Po svatbě ti koupíme vysněný byt,” řekl mi jednou, když jsme snídali v mém pronajatém bytě.
A ten den nastal. Ten chlap mě požádal o ruku. Pak už bylo pozdě na to, abych ho podváděla. Vrátila jsem mu peníze za nájem a vysvětlila mu, proč jsem mu lhala. “Páni, za tyhle peníze můžeme uspořádat svatbu. Chápu tě, nemusíš se omlouvat,” řekl a pevně mě objal.
