Nechápu svého syna a dceru. Celý život si pronajal byt. Už je to deset let, co se vzali V pronajatém bytě již vychovávají dvě děti, je škoda, že vnoučata nevyrůstala ve svém hnízdě. Ani nemysleli na svůj byt, chápu, čekali na pád.
Syn si byl jistý, že jim dám jeden ze svých bytů, který mám dva – bydlím v jednom z nich, tři pokoje a druhý, dva pokoje, pronajímám. Žiju pro tyto peníze, opustil jsem svou práci ve věku 50 let, takže to je můj jediný příjem pro tuto chvíli.
Od začátku jsem je varoval, aby nečekali, že jim dám byt, poradil jsem jim, aby si půjčku pro sebe. Neplánuji opustit pád. Nemůžu jim dát svůj byt, protože pak nebudu mít nic k životu. Jen se zdá, že pronájem bytu je snadné, sedíte a peníze vydělávají samy.
Ve skutečnosti je to velmi obtížné. Jedna věc, druhá! Zde se něco rozbije na nájemníky, později problémy se sousedy a jindy nájemníci nemají co platit. Přemýšlel jsem o prodeji tohoto bytu a mohl bych žít s penězi. V každém případě nedojde k žádnému poklesu. Ať si syn vydělává sám. Je to člověk, musí se starat o svou rodinu. Své problémy řeším sám. Nechte je rozhodnout se sami.
Myslím, že je to spravedlivé. V neděli mě přišel navštívit můj syn a snacha a začal naznačovat, že je čas jim dát tento byt. Okamžitě jsem jim řekl, že je raději prodám, než jim dám. Jsou to dospělí, ať si vydělávají vlastní peníze. Syn mlčel a snacha řekla, že pokud ano, neuvidím své vnoučata.
Řekl jsem jí: “No, já to neuvidím a v pořádku, nebudu naštvaný.” Můj vztah s dcerou nebyl od začátku nejlepší. Z nějakého důvodu si myslela, že je nechám jít po svatbě v jednom z mých bytů, nejlépe ve třech pokojích. Byla opravdu v rozpacích, když si uvědomila, že to nebude.
Jak syn, tak dcera pracují, vydělávají peníze a nepřemýšlejí o svém vlastním bytě. Jak je to možné? Když mě opouštěli, syn mi řekl: „Mami, nečekali jsme to od tebe.
Váš domov je pro vás důležitější než váš syn a vnoučata.“ Řekl jsem mu, že jsem ho varoval, že nespadne. Byli pryč, pravděpodobně uraženi, protože se mnou několik týdnů nemluvili, a když volám, neodpověděli na telefon. Upřímně, nechápu, co jsem udělal špatně.
