Je mi 54 let, nemám důchod a nebudu mít důchod, protože jsem nikdy nepracoval. A místo toho, aby mi pomohl, můj syn mi poradil, abych někde našel práci, protože opravdu potřebuje byt, který jsem dostal od svého bývalého manžela a který jsem pronajal nájemníkům. Můj syn na mě nemyslí. Dobře ví, že pronájem bytu je můj jediný příjem a že ve věku 54 let nemohu najít práci pro sebe. Můj syn se nezajímá, jak teď žiju.

Můj syn přišel a řekl, že se oženil. Říkám, že teď už to nikdo nedělá, lidé spolu nejprve trochu žijí a teprve pak jdou na Úřad občanského registru. Ale můj syn mě nechce poslouchat, takže jeho snoubenka ho ovlivňuje, Sara se chce oženit a to je ono! A i přes to, že sama nemá ani penny pro svou duši, přišla do města na vysokou školu, rodiče mají doma ještě dvě mladší děti – nemá na koho se spolehnout, musí se vyrovnat. A můj syn spadl dovnitř.

Šest měsíců neuplynulo od jejich setkání, a oni již požádali, svatba se blíží, a co je nejdůležitější, chtějí vystěhovat mé nájemníky. Mám ještě jeden byt, pronajímám ho a s penězi získanými z pronájmu života celý měsíc.

Samozřejmě jsem proti. Ptám se ho, myslel jsi na mě? Co mám dělat teď, za jaké peníze žít? Nemám důchod a nebudu. A místo toho, abych se dostal na své místo, mi můj syn doporučil, abych někde našel práci, alespoň jako pokladník, alespoň jako uklízeč, protože opravdu potřebuje byt.

Vychovala jsem svého syna sama, rozvedla se s otcem, protože se často vracel domů opilý. Kromě toho byl muž úspěšným podnikatelem, ale jeho přátelé a setkání v kavárně byly pro něj důležitější než jeho rodina.

Dlouho jsem všechno vydržel, ale nakonec jsem to nemohl vydržet, vzal jsem svého syna a žil se svou matkou a podal žádost o rozvod. Brzy můj manžel odešel. Já a můj syn jsme převzali jeho byt. Uklízela jsem je a začala si je pronajímat. Z práce, kterou jsem začal až po rozvodu, jsem rychle odešel a postaral se o dítě, naštěstí jsme nějak měli dost peněz.

Bydleli jsme ve třech s naší matkou ve dvoupokojovém bytě, docela přátelský a veselý. Když byl můj syn v sedmé třídě, moje matka zemřela. Z posledních prostředků jsem si zajistil vstup syna na univerzitu. Utratil jsem peníze za jeho vzdělání z pronájmu bytu mého bývalého manžela. Nikdy jsem se nevrátil do práce. Mohl jsem pracovat jako uklízecí prostředek, ale proč? Ztrácíte zbytek svého zdraví? Na jídlo bylo dost peněz.

Peníze jsem utratila hlavně za svého syna a svůj život. Netrávil jsem příliš mnoho sám na sebe. Nyní mi z příjmu zůstaly jen nájmy a byl jsem si jistý, že budu stačit na stáří. Syn vyrostl, je mu nyní sedmadvacet, pracuje, kupuje, opravuje kuchyň v bytě, vybavuje ji dobrým vybavením. Nemyslela jsem si, že by se někdy chtěl odstěhovat. Proč? Společné bydlení je příjemnější, pohodlnější a levnější. Čas od času se samozřejmě syn setkal s dívkami, ale nikoho domů nepřivedl.

A teď se najednou objevila tato Sára a všechno v naší rodině skončilo. Všechno, co říká, dělá. Podal žádost na Úřad občanského registru, připravoval se na svatbu, nájemníci informovali, že musí byt uvolnit, a nyní jsme našli dobré nájemníky – klidné lidi, platit vždy včas, byt je perfektní objednávka. Můj syn na mě nemyslí. Dobře ví, že pronájem bytu je můj jediný příjem a že ve věku 54 let nebudu moci najít práci pro sebe. Můj syn se nezajímá o to, jak teď žiju.

„Jdi,“ řekl, „pracuj, mami.“ Je vám jen 54, není to ani sedmdesát, ani šedesát! Najděte si práci.

00:01:01Řekněte mu, přineste k nám svou Sáru. Ale on nechce poslouchat. S ním se potýkám už mnoho let, vychovávám ho, vzdělávám se a sám se nestávám nikým. Oženil se a rozhodl se opustit svou matku bez jakýchkoliv životních prostředků.

Související Příspěvky