“Moje tchyně je složitá žena. Čas od času mi dělá potíže. V poslední době to však přehnala! Potřebujeme s manželem trochu klidu a myslím, že je normální, aby se babička starala o vnoučata? To jsem si vždycky myslela, ale zklamalo mě to. Tchyně řekla, že k nám může přijít na kafe, ale rozhodně ne na hlídání dítěte.”
Tchyně nechce hlídat vnučku
Nevím, co si tchyně představuje, ale rozhodně přehání. Podle mě je normální, že se prarodiče o svá vnoučata starají. Koneckonců to tak bylo vždycky. My s manželem si také potřebujeme na chvíli odpočinout. Teď v klidu a pohodě nemůžeme ani uklidit dům, protože nás neustále ruší dcera. Je to opravdu velmi těžké a o to víc nechápu, že se tchyně do péče o vnučku více nezapojila. Vždyť ona vidí, jaká je u nás situace, protože k nám chodí každý den na kávu.
Když přijde na návštěvu, vůbec se nedokáže zapojit do pomoci. Myslí si, že by neměla a nemusí. Je to strašná bezradnost. Vím, jak to mají moje kamarádky. Mají obrovskou oporu ve svých prarodičích.
Ona se cítí velmi dobře.
Moje tchyně je velmi pohodlná. Nejlepší je dát jí pod nos jídlo a pití a ona bude sedět a drbat. Takové návštěvy má ráda! A já ji prostě nesnáším! Jsem sice zdvořilá a kultivovaná, ale co se dá dělat? Dokonce jí musím vařit kafe s dítětem v náručí, protože její milostpaní nechce vstát z pohovky. Samozřejmě nechce ani, abychom k ní chodili na návštěvy, protože pak u ní necháváme nepořádek. No, samozřejmě, nakonec dítě rozhází hračky a rozpadne se.
To je strašně smutné
Můj manžel se s tím nějak vyrovnal. Říká, že jeho máma byla vždycky taková a že si na to mám zvyknout. Já to ale nedokážu. Je to pro mě příliš těžké. Nerozumím situaci a je mi smutno, že jsem na všechno sama. Moji rodiče jsou mrtví, takže jsem na to zůstala sama. Když manžel chodí do práce, snažím se skloubit péči o dítě s úklidem a vařením.
