“Nečekal jsem, že lidé budou tak bezcitní. Vždyť lidem v chudobě je třeba pomáhat. Viděla jsem tolik inzerátů, ve kterých se sbíraly povlečení pro děti, a lidé je rádi darovali. Nikdo nikoho neodsuzoval, nikdo se neptal na jeho situaci. Všichni jen podporovali. Moje dcera se narodila nečekaně a také jsme potřebovali výbavičku. Žádala jsem jen o kočárek a postýlku plus pár věcí do začátku a doslova nikdo nechtěl pomoci. Nebýt naší rodiny, nevím, jak bychom to zvládli.”
Chtěla jsem být dobrým partnerem
Když moje žena otěhotněla, našel jsem si práci. Přiznám se, že předtím jsem s tím nijak nespěchal. Bylo ale nutné trochu připravit byt na narození dcery.
Musel jsem si dávat pozor, abych nepřišel o sociální dávky. Ale podařilo se mi udělat trochu práce v domácnosti.
Dítě je však velký výdaj. Zjišťuji to až teď.
Nákup výbavičky, všech těch nezbytností, jsme nechávali na nás. I my máme své potřeby, a dokud tu miminko nebylo, odkládali jsme to.
Naše dcera se narodila nečekaně
Lékař nám řekl, že když je to naše první těhotenství, kde vše probíhá podle pravidel, měl by být porod v termínu. Výplatu jsem dostávala až den před porodem, a tak jsme se s partnerem dohodli, že tehdy ještě nakoupíme.
Měli jsme vyhlédnutý i kočárek a postýlku z druhé ruky, ale museli jsme počkat na peníze.
Ukázalo se, že partnerka předtím dostala kontrakce a porodila dceru o celé dva týdny dříve.
Nejdřív jsem měl doktorovi za zlé, jak to mohl takhle zpackat. Vždyť já bych se připravovala jinak, kdybych věděla, že se dítě může narodit dřív.
Pak jsem se ale rozhodla vzít věci do vlastních rukou.
Dala jsem si inzerát.
Mnohokrát jsem viděla, jak různí lidé hledali a dostávali podporu na internetových skupinách.
Tak jsem se rozhodla napsat pravdu. Svěřila jsem se, že se mi dcera narodila nečekaně a že pro ni nutně potřebuji výbavičku. Nechtěla jsem, neznámo proč, nic. Potřebovala jsem jen kočárek a postýlku.
Když se maminky ohlásí na takových skupinách, dostanou veškerou podporu, kterou potřebují. Napsala jsem já a málem mě tam sežrali. Protože jsem přece o těhotenství věděla mnohem dřív, tak jak je tohle nečekaný porod?
Lidi asi opravdu neumí číst s porozuměním.
Nebyla jsem naštvaná. Bylo mi to líto. Nejdřív jsem reagovala na debilní komentáře, ale pak jsem oznámení prostě odstranila. Naštěstí si toho pár lidí z rodiny stihlo všimnout a já od nich dostala ty první dětské doplňky.
Někteří z nich ani nevěděli, že se brzy stanu otcem.
Moje holky jsou ještě v nemocnici, protože malá měla žloutenku a navíc musela brát antibiotika, ale zítra odjíždějí a já jsem pro ně všechno připravil. Díky podpoře rodiny.
Po těchto posledních dnech mám však několik myšlenek. Nechápu, jak mohou být lidé tak bezcitní. Nechtějí? Tak nepomáhejte! Ale když už nedokážete druhého člověka pochopit, tak ho alespoň neodsuzujte na veřejnosti.
Říkali o mně, že jsem lajdák a ignorant. A to mám profesi a neměl jsem nejhorší vzdělání. Taky jsem chodil do práce. Ale někdy musíte být chytří, abyste peníze nevydělali, ale získali. A za to se nestydím.
