Naše dcera si vzala muže z chudé rodiny, ale byl chytrý a nadějný. Takže jsme do jejich vztahu nezasahovali. Bylo to koneckonců její rozhodnutí. Rodina našeho zetě naši dceru také přijala. Problémy ale začaly, když zjistili, že jsme dceři dali byt.
Nechtěli, aby putovala z jednoho pronajatého bytu do druhého. Všichni měli z tohoto daru radost, ale tchyně mé dcery z něj byla přímo nadšená.
Dcera si dělala legraci, že tchyně je pořád u ní doma a že si k ní nemůže pozvat ani kamarádky. A nedávno právě ona učinila mé dceři absurdní návrh. Její tchyně jí navrhla, aby se s rodinou nastěhovala do tohoto bytu, aby se mohla odstěhovat ze svého, prodat ho a za vydělané peníze jim koupit větší byt. A byt by byl společný, nejen dceřin, protože podle jejího názoru by rodina měla mít všechno společné.
Mírně řečeno, moje dívka byla v šoku, když to slyšela. Ale velmi zdvořile a uctivě řekla, že to neudělá. A pak se to začalo dít. Tchyně dál trvala na svém.
Každý den mé dceři volala a žádala ji, aby si svůj návrh dobře rozmyslela. A pak si uvědomila, že ty žádosti jsou zbytečné, a začala ji terorizovat.
Vyhrožovala mé dceři, že řekne mému synovi, jak je chamtivá a jak si neváží jeho rodiny. Obvinila ji, že svého manžela vůbec nemiluje, když se tak chová. Do poslední chvíle jsme nechtěli zasahovat, mysleli jsme si, že bude křičet, hádat se a uklidní se. Ale když nám dcera začala pravidelně volat v slzách, naše trpělivost praskla.
Manžel jí velmi jasně vysvětlil, že pokud bude takto pokračovat, nebude už moci chodit obdivovat tento krásný byt, protože jí ho vezme zpět. Zdá se, že se vše zlepšilo, ale abych byla upřímná, už této ženě nevěřím a nic od ní neočekávám.
