“Helena byla moje sousedka z vesnice. Celé roky si mi stěžovala na svou rodinu. Říkala, že její děti a vnoučata ji navštěvují, jen když něco potřebují. Vyhrožovala, že až zemře, rozhodně jim nezanechá domov. Ukázalo se, že na ně skutečně vytáhla pěknou boudu. Kdybyste jen viděli, jak se tvářil její syn…”
Helena byla na stará kolena osamělá
Žiji v malé vesnici, kde se všichni znají. S Helenou jsme se znali hromadu let. Byla mi velmi blízká, žily jsme dům od domu. Ve stáří jsem jí musela pomáhat, protože rodina se k ní úplně otočila zády. Bohužel, ale její děti a vnoučata ji navštěvovaly, jen když něco potřebovaly. Nestarali se o to, jestli má co jíst, jestli má léky, jestli se má jak dostat k lékaři.
Chodila za mnou se svými prosbami a já jí se vším pomáhala. Přece bych nedovolila, aby seniorka jela sama autobusem k lékaři! To by bylo přehnané. Také jsem jí chodila nakupovat a pomáhala jí s úklidem.
Svým dětem a vnoučatům provedla pěkný kousek.
Helcia zemřela ve věku devadesáti let. Stále vyhrožovala, že svým dětem rozhodně nezanechá domov. A ty s tím zřejmě počítaly. Syn se po matčině smrti okamžitě začal přehrabovat v dokumentech a hledat závěť. Kdybyste jen viděli, jak se tvářil, když se ukázalo, že majetek byl těsně před Heleninou smrtí odkázán někomu jinému!
Svůj dům věnovala útulku pro zvířata bez domova! Byla velkou milovnicí psů a koček a chtěla jim nějak pomoci. Jsem na ni velmi hrdá, protože udělala to, co chtěla, a její rodina si nic jiného nezasloužila.
Je dobře, že jim to natřela.
Hela byla moudrá a silná žena. Ne každý člověk by se k takovému kroku odhodlal. Její rodina stejně nebude navštěvovat hrob seniora. Dobře to vím, když se o ni nezajímali, když byla naživu, proč by se o ni měli zajímat teď? Já samozřejmě náhrobek čistím a udržuji. Byla to moje blízká přítelkyně a já jsem pro ni vše dělala nezištně. Tak to bude i po její smrti.
