“Prosím, pomozte. Jsem s mužem 6 let a rok jsme zasnoubeni. Za tu dobu už bylo v jeho rodině několik událostí jako svatba, křtiny, kulaté výročí svatby budoucích tchánovců… a všude jsme byli pozváni jen my sami, bez mých dětí (které všichni znají). Jsou to v podstatě už puberťáci, kteří si už uvědomují, že v Markově rodině nejsou respektováni. Oba mají v době konání těchto akcí volno v práci! Naprosto klidně by s námi mohly jet, kdyby byly pozvány. Jsem z toho zklamaná a minule jsem snoubenci řekla, že zůstávám doma, ať jde sám. Jeho odpověď mě rozplakala…”
Markovi příbuzní mé děti nikam nezvou.
S Markem chodíme asi šest let. Už rok jsme zasnoubeni, ale zatím spolu nežijeme. Beru tento vztah vážně, koneckonců za rok nás čeká civilní svatba… Formálně pak budeme rodina.
Někdy mám ale pocit, že se ke mně Markovo příbuzenstvo chová nepříliš zdvořile. Na jednu stranu všichni moc dobře vědí, že mám dvě děti, ale na druhou stranu se chovají, jako by neexistovaly.
Jsem tak trochu mezi kladivem a kovadlinou. Nechci se s Markem hádat, ale zároveň si nepřeji, aby mé děti byly v jeho rodině odmítány.
Jsou to v podstatě puberťáci, kteří už dobře vědí, že si jich rodina mého partnera neváží. Mé Agátě je 21 a mladšímu Macekovi 19 let. Agata nepracuje o sobotách a nedělích, Maciek letos na jaře složil maturitu a na vysokou školu zatím jít nechtěl.
Děti stále žijí se mnou a nikdy se neobjevují na pozvánkách na Markovy rodinné oslavy. A letos už jsme měli jednu svatbu, křtiny a nedávno moji budoucí tchánovci slavili 40. výročí svatby… a také pozvali jen Marka a mě (v tomto pořadí). A děti ne.
Byla jsem z toho smutná… ale Marek se mi vysmál.
Abych pravdu řekla, bolí mě to… nechápu tu nespravedlnost. Každou chvíli budeme úzká rodina a oni se chovají, jako by Agáta a Macek neexistovali. Takhle by to nemělo být.
Nedávno jsem to nevydržela a řekla jsem snoubenci, že jestli chce jet ke tchánovcům, ať si jede sám… Raději zůstanu doma, než abych si svítila očima, že se mám dobře, a cítila se opravdu ublížená.
Nečekala jsem však, že Marek zareaguje takhle! A to je na tom všem to nejhorší. Řekl, že jsem se asi zbláznila, a rozbrečel mě… Nekecej, když i můj budoucí manžel chce vynechat moje děti, tak tohle by se evidentně nemělo stávat! Jak se to dá vyřešit?