“Píšu tento dopis, protože jsem zklamaná ze své mámy a myslím, že to potřebuji ventilovat. Máma mi vždycky říkala, že dokud s nimi žiju, nemusím na nic přispívat. Nespěchala jsem, abych se odstěhovala, protože tak jsem mohla všechno, co jsem vydělala, utratit za sebe. No, čekala jsem, že to tak bude i v prosinci, ale máma mi řekla, že letos bohužel musím na Vánoce přispívat. Opravdu? A to mi říká až teď? A to už jsem měla naplánované výlety na trhy a setkání s přáteli. Měl být také Silvestr na horách a teď si to prostě nebudu moci dovolit. Kolik tam budu jíst? Tři ravioly, dva ravioly a budu pít boršč, protože ryby stejně nemám rád. Nechápu matčin postoj.
Nerozumím své matce.
Vždycky na mě byla tak hodná. Nemám ponětí, co se jí stalo. Její přístup se změnil o 180 stupňů.
Ještě než mi bylo osmnáct, řekla mi, že dokud budu žít s nimi, nebudu muset na nic přispívat.
Do práce jsem šla poměrně rychle, protože jsem chtěla své peníze. Rodiče měli ocenit, že už od nich nic netahám, ale bylo to jinak.
Nespěchala jsem se odstěhovat
Vydělávám něco málo nad celostátním průměrem, takže bych si mohl dovolit nanejvýš pronájem pokoje. Ale proč bych to dělala, když tady mám svůj vlastní, a mám i vypráno a slušně pronajato, a nemusím za to dát ani korunu.
Tak tomu bylo až do minulého měsíce, protože tento měsíc mi mamka naprosto překvapeně oznámila, že bohužel, ale budu muset přispět na Vánoce, protože táta přišel o práci a v prosinci už nedostane výplatu a my to nezvládneme.
Budu se muset přestěhovat.
Protože už v prosinci budu muset přispívat tak jako tak, je mi jasné, že budu muset i v dalších měsících a nebudu chodit s přáteli ani nikam, protože si to prostě nebudu moci dovolit. Proč bych tu tedy s nimi měla zůstat?
Otec mi dokonce řekl, že si myslí, že u nich budu bydlet maximálně dva nebo tři roky a pak budu sám.
To je drzost. Protože jsem jejich syn, a kdybych chtěl, měl bych mít možnost takhle žít, aniž bych musel přispívat třeba až do čtyřiceti let. A mně je teprve pětadvacet!
Dneska se podívám do pokoje. A doufám, že z toho něco bude. A moji rodiče? Těm budu ještě chybět.
