“Před týdnem jsem pokřtil svou dceru. Byla to pro nás velká událost, nejen kvůli samotnému obřadu, ale také kvůli celému prostředí, ve kterém se obřad konal. Snažil jsem se, aby vše bylo dokonalé a aby na tento den všichni dlouho vzpomínali. Doufala jsem, že když jsem do organizace všeho vložila tolik úsilí, hosté to ocení a dají malému pěkné dárky. Peníze jsem nakonec nechtěla. Mělo to být něco pro ni. Mnozí hosté se snažili, ale švagrová se, alespoň podle mého názoru, úplně zesměšnila. Jak mohla dát dítěti něco takového?” “Ne.
Pokřtil jsem svou dceru S rodinou jsme o tom hodně diskutovali, protože jsem o křtu nebyl obecně přesvědčen.
Rodiče mě vychovávali v katolické víře, ale když jsem se rozhodovala sama za sebe, odklonila jsem se od kostela a na mši jsem chodila jen při zvláštních příležitostech, také ne z nutnosti, ale hlavně kvůli rodině. Ale se křtem jsem souhlasila. Rozhodl jsem se, že to bude nezapomenutelná událost, a myslím, že přesně to se stalo.
Myslím, že jsem to zvládla, protože všichni hosté si to opravdu užili a já jsem se postarala o spoustu zábavy.
Byl problém s výběrem kmotrů Moje tchyně říkala, že bychom měli vybrat blízké rodinné příslušníky.
Já mám bratra a manžel sestru, ale nejsou příliš majetní, a já jsem chtěla, aby dcera měla kmotry, kteří se s ní budou mít v případě potřeby o co podělit. Naši přátelé se stali kmotry právě z tohoto důvodu. Oba jsou lékaři, mají hodně peněz a není jim lhostejná lidská újma. Vím, že takoví kmotři jsou pro mou dceru určitou jistotou.
Ale když je pozvu na křtiny pořádané s takovou pompou, očekávám, že se i ostatní hosté předvedou s dárky. Můj bratr se kmotrem nestal, ale je to přece jen blízká rodina. Počítal jsem s tím, že Marceline něčím pěkným obdaruje. Dokonce jsem si udělala seznam dárků, které by se hodily.
Ale moje švagrová si koupila nějakou blbost.
I když jsem to možná nazvala špatně, protože zlato je přece jen drahé. Může mi někdo říct, jaký užitek bude mít moje dcera ze zlaté lžičky? Je škoda s ní jíst a nebude ji přece provrtávat a věšet na zlatý řetízek, ne?
Na lžičce je vyryto jméno dítěte a datum křtu, a to musela stát hodně! Jenže co s ní mám teď dělat?
Byla jsem tak rozrušená, tak znechucená, že jsem nevěděla, co říct, když jsem to viděla.
Asi ji půjdu prodat, protože co jiného mám dělat? Nemám ponětí. Mám to zarámovat a pověsit na zeď? Zvlášť když vyrytí jména je sice hezký nápad, ale datum křtu už ne. Na tom mi vlastně nezáleží.
Švagrová se stále velmi diví, že jsem se na ni urazila. Nechápe, co tím myslím. Ale nechme ji, ať si své dítě nechá, protože teď je těhotná. Také ji překvapím nějakým dárkem. Pak bude cítit to, co cítím já.
