Moje tchyně je hrozná ženská. Nejdřív donutila manželova bratra, aby se rozvedl, a pak se rozhodla, že se pustí do naší rodiny. Neměla mě ráda od prvního dne, kdy jsme se potkali. Ale já jsem v tom neviděl problém, protože jsem s ní nehodlal žít pod jednou střechou. Přestože mi bylo teprve 26 let, už jsem si dokázal koupit vlastní byt, samozřejmě s pomocí rodičů.
Moji rodiče žili celý život na venkově a já i moje sestra jsme se také narodily a vyrostly daleko od města. Od dětství jsme mohli dělat vše kolem domu a hospodářství. Přesto mě vždycky lákal život ve městě. Je nepravděpodobné, že by moje venkovská minulost ovlivnila názor mé tchyně, protože manželka jejího nejstaršího syna pocházela z rodiny inženýrů, kteří celý život žili ve městě.
Když Oleh, manželův bratr, opustil rodinu a zanechal po sobě dvě děti a vrátil se k matce, můj muž byl proti.
Manžel měl mé rodiče rád a vážil si jich, proto jsme je na vesnici často navštěvovali. O víkendu jsme tam pracovali a domů se vraceli s taškami plnými jídla a různých pochoutek.
Jeden víkend jsme se rozhodli, že nikam nepojedeme a zůstaneme doma, abychom se více vyspali. Tchyně si myslela, že už jsme na vesnici, a tak se rozhodla přijít k nám do bytu. Když vešla, ani se nepodívala do naší ložnice.
Okamžitě šla do kuchyně, postavila na čaj a zavolala kamarádce. Šel jsem ke dveřím a začal poslouchat: -Zkusím to jako s Olegem. Tehdy to vyšlo, ale snacha synovi neodpustila, když se ode mě dozvěděla, že má milenku. A tahle mu taky neodpustí.
Bylo tak dobře, že jsme náhodou byli doma. Manžel naštěstí stál vedle mě a všechno slyšel. Pro mě nečekaně se muž rozkřičel na matku, vyhodil ji z domu a řekl jí, ať zapomene na cestu k nám. Večer téhož dne jsme se vydali za Olegem.
O všem jsme mu řekli a pak jsme se sešli s jeho ženou a usmířili bývalé manžele. Teď už tchyně nevolá ani nám, ani Olegovi. Vyměnili jsme zámky a poradili Olegovi, aby udělal totéž.
