Jmenuji se Ludmila. Je mi dvacet šest let a tři roky jsem vdaná za skvělého muže. Naše manželství se zdálo být dokonalé, dokud nedorazila moje tchyně. Když jsme s manželem ještě chodili, byli jsme nerozluční: Strávili jsme spolu téměř všechen volný čas. Náš vztah se vyvíjel velmi rychle a rychle jsme se rozhodli žít společně. Pronajali jsme si byt a začali spolu žít.
Byl jsem naprosto spokojen s běžným bytem, ale byl jsem strašně naštvaný pravidelnými návštěvami mé tchyně do našeho domu, protože byla velmi vybíravá a neustále mě přednášela.
Cítil jsem se jako citron, který přežil a zůstal od něj dva dny. Myslím, že jsem udělal všechno úplně špatně. Ale to není všechno… dva roky po svatbě můj otec vážně onemocněl a zemřel. Opustil dům, ve kterém žil posledních několik let. Takže jsme se s manželem rozhodli přestěhovat se tam, abychom neutráceli peníze za pronájem bytu. Provedli jsme kosmetické opravy a nastěhovali se. Mysleli jsme si, že je to dokonalý život, protože moje tchyně žila na opačné straně města a začala nás navštěvovat mnohem méně často.
Štěstí však netrvalo dlouho. Jednoho dne nás navštívila tchyně. Rozhlédla se kolem a začala chválit byt a okolí, ve kterém se nacházela. Byla velmi milá a zdvořilá, ale všechno se vyjasnilo, když začala naznačovat, že by se chtěla přestěhovat z tohoto útulného a pohodlného bytu.
Řekla, že bychom se měli přestěhovat do jejího jednopokojového bytu, v odlehlé a nepříliš příznivé oblasti. A nakonec dodala následující slova: „Není to pravda, synu, už jsme o všem mluvili. A ty jsi řekl, že mi nevadí, že tu bydlím!”
Byl jsem v šoku a strávil jsem několik minut strávením této informace. Pak jsem jí řekl, že se nechci odstěhovat z vlastního domu, a to bylo, když to začalo… tchýně málem ztratila hlas, křičela na mě.
Vyhrožovala mi rozvodem a chlubí se svými známými u soudu, které by jí pomohly dostat můj byt zpět ode mě. Řekl jsem jí, aby odešla z mého domu. Celou tu dobu tam můj manžel jen stál a nic neudělal. Teď nevím, co mám dělat. Mám se bát, že bude můj byt zažalován?