Když jsem měl syna, všichni se ode mě odvrátili. Ale o šest let později mi osud přinesl nečekané překvapení

Před sedmi lety se ke mně otočili všichni nejbližší. Tehdy jsem byla těhotná. Bylo to moje první dítě. Ale ne můj první vnuk, tak mi moje tchyně řekla otevřeně: „Už mám tři vnoučata, nepotřebuji čtvrtý.“ Nebyl jsem spokojen, ale názor cizí ženy nebyl tak důležitý jako názor mého manžela. Slyšel jsem všechno, co jsem musel říct.

Je to vaše dítě, chtěla lidi kousnout, je to kousnutí lidí. Ale nejsem z toho, nemám peníze na zaplacení vašich plenek, vašeho porodu a vašich vitamínů.

Mám plány na normální, bezpečný život, nechci mít dluh. Tak jsem ho opustila. Tehdy jsme se nerozvedli, nepřemýšlel jsem o tom Matka mě také nepřijala, nechtěla mě se žaludkem: „A jak to uvidí sousedé? Jaká ostuda! Říkají, že mě manžel opustil.

Nejsi tu nechutný, jdi do dachy a žij tam.” Tak jsem odešel a sotva jsem žil na přídavku. Pak jsem porodila, musela jsem pracovat, krmit a oblékat svého syna. V důsledku toho mi můj starý přítel pomohl najít práci a vyčistit dům starého muže. Když zjistil, že mám dítě, řekl mi, abych si ho vzal s sebou.

Když jsem uklízel jeho dům, k překvapení všech příbuzných, můj dědeček si hrál se svým synem. Ve třech letech si syn myslel, že je to jeho dědeček. Ve věku 6 let zemřel můj dědeček. Udělal z mého syna dědice a nechal mu jedno ze svých obydlí.

Přestěhovali jsme se z dachy do velkého, prostorného bytu. Pak mi bylo 7 a naši bývalí příbuzní, zastoupeni mým manželem a tchyní, se rozhodli poprvé přijít na narozeninovou oslavu mého syna. Dítě se pak ptalo: „Proč tam předtím nebyli? Nevím, jak vysvětlit jejich nepřítomnost. Proč potřebujete otce a babičku, která by nechtěla, abyste se narodili? A manžel mi řekl, že mi oficiálně nedal rozvod.

Související Příspěvky