Před Vánoci jsme se s rodinou sešli u stolu. Můj manžel tuto otázku vznesl a my jsme měli velmi vážný argument. Můj manžel mě informoval, že už nechce žít se svými rodiči, a tak se rozhodl postavit nový dům. Matka mě vychovala sama. Bydleli jsme v domě babičky.
Zdědil jsem babiččin byt. Zrekonstruovali jsme ho a koupili dva byty. Moje matka napsala jeden ve svém jménu a druhý v mém. Můj byt byl pronajat a peníze byly vyplaceny za mé vzdělání. Pak jsem se oženil. Neřekl jsem manželovi ani jeho rodičům, že mám dům.
Moje matka mi otevřela účet a peníze z nájemné nahromaděné v mém jménu. Rozhodla jsem se, že až budu mít dost peněz, udělám ze svého manžela příjemné překvapení. Později jsem si uvědomil, že jsem si vybral velmi nevhodný okamžik, abych odhalil své tajemství.
Můj manžel byl velmi uražen, že jsem mu celou tu dobu něco skrýval. On a jeho rodiče se mnou bojovali. Manžel mi řekl, že mi už nemůže věřit. Šel jsem do domu své matky. Moje matka se cítila provinile.
Pak se rozhodla promluvit si s tchýní. Ale ani nenechala mámu vstoupit do dveří. Obvinila ho ze všeho a nazvala ho lhářem. Matka se vrátila naštvaná.
Požádal jsem svého manžela, aby se vzdala svého bytu a postavil nový dům, o kterém snil. Ale odmítl a řekl, že mě nechce vidět. Ale nemyslím si, že jsem udělal něco špatně.
Myslím, že by měl být šťastný, že mám byt a peníze, ne naopak. Teď nebudu volat a prosit svého manžela, aby se vrátil a odpustil mi. Pokud si myslí, že nemůže žít beze mě, vrátí se. Pokud mě nechce vidět, je to jeho problém. Mám místo k životu a dost peněz na to, abych mohl pohodlně žít.
