Cítil jsem, že moje přítomnost v domě mého syna silně ruší.Jednoho dne jsem od něj dostala textovou zprávu.
Po jejím přečtení jsem ho jednou provždy přestala kontaktovat. Můj syn a jeho rodina se mnou žili mnoho let. Se snachou jsme byly rozpolcené mezi výchovou dětí a domácími povinnostmi.
Těšila jsem se na důchod.Opravdu jsem se chtěla věnovat výchově vnoučat a dát snaše možnost v klidu pracovat. V kalendáři jsem si odškrtávala dny zbývající do toho vysněného dne. Už jsem si představovala, jaké to bude. Všechno jsem měl naplánované.Měl jsem rozvržený program na celý den. Jednoho dne jsem dostal zprávu od svého syna.
Otevřel jsem ji a nemohl uvěřit svým očím. Nejdřív jsem si myslela, že je to špatný vtip… Pak mi došlo, že zpráva není určena mně. Někomu si v ní stěžoval.Mluvil o mně jako o člověku, který chce jít na jeho údržbu. Lamentoval, že budu na jeho hrnci. Přesně si spočítal, kolik bude muset utratit za mé léky, jídlo a další nezbytnosti.
Jak mohl něco takového napsat? Vždyť bydleli v mém bytě. Nikdy jsem po nich nechtěl, aby mi přispívali na nájem, jídlo nebo poplatky. Dostával jsem dobrý plat.
Dostanu také dobrý důchod.Budu si moci dovolit platit celý život.Většinu léků mám hrazených, takže nestojí moc, a co sakra znamená “za moje peníze”. byla jsem opravdu otřesená. Udělala jsem nejtěžší rozhodnutí svého života. Pronajal jsem si byt a přestěhoval se. Říkal jsem, že je nepohodlné žít s tolika lidmi v malém bytě.
Měl jsem jen jeden zásadní problém. Celý můj důchod teď musel jít výhradně na úhradu nájemného, ale nejsem člověk, který by se snadno vzdával. Musel jsem něco vymyslet a přišel jsem na skvělý nápad.Před několika lety jsem si koupil notebook.
Mnoho mých přátel stále rozvíjí své vášně a někteří z nich jsou mnohem starší než já. Inspirovaly mě a mým koníčkem se stalo vyšívání. Různé kapesníky, ubrousky, šátky.
Tak jsem si otevřela stránku na sociálních sítích. Dal jsem na ni svou práci k prodeji.Hned první den přišla objednávka a ukázalo se, že jsem na tom slušně vydělal. Od toho dne pracuji z domova, vydělávám si na důchod a jsem šťastná. Synovi jsem samozřejmě všechno odpustila, ale už s ním nikdy nebudu žít pod jednou střechou. Ať si poradí sám.