Chci se s vámi podělit o příběh ze svého života. Stalo se to asi před 30 lety. Byl jsem velmi zamilovaný do své spolužačky Sofie. Po skončení školy jsme šli pracovat. Vyzkoušeli jsme si život dospělých. Požádal jsem Sofii o ruku a ona řekla ano.
Měla však obavy, že jsem nový a nemám vlastní byt, a nechtěla bydlet na koleji. Přesto jsem ji přesvědčil, aby si mě vzala. Proč jste ji přesvědčil? Protože se jí to nezdálo. Myslím, že. Pocházím z bohaté rodiny a rodiče mi slíbili pomoc s bydlením. Věřil jsem, že když budu mít vlastní byt, bude můj život klidný a vyrovnaný.
Můj otec se rozhodl uspořádat velkou svatbu. Ale Sofie nechtěla slavit v mé vesnici. Moji rodiče však souhlasili, že svatbu uspořádají ve městě, a zamluvili luxusní restauraci. Pozvali přes 100 lidí a ten den nastal.
Na matriku jsem dorazila s předstihem, nervózní a ustaraná. Hosté už byli na místě. Ale Sofie tam stále nebyla. Byl jsem neskonale zamilovaný a už jsem vymyslel deset důvodů, proč by mohla přijít pozdě na vlastní svatbu. Moje matka tam stála se slzami v očích a byla viditelně rozrušená.
Najednou ke mně přistoupila Sofiina kamarádka a pošeptala mi do ucha, že si svatbu rozmyslela a nepřijde.
Po těch slovech se mi zatmělo před očima. Bylo mi velmi líto sebe a především rodičů a hostů, kteří se sešli a přijeli sto kilometrů daleko. Aniž bych komukoli cokoli řekl, vyšel jsem ven. Sedl jsem si na lavičku. Najednou jsem uslyšel pláč. Otočil jsem se a uviděl velmi krásnou dívku ve svatebních šatech. Přistoupil jsem k ní a zeptal se jí, co ji v tak významný den rozplakalo.
Začala plakat ještě hlasitěji a řekla, že se její snoubenec rozhodl na svatbu nepřijít. Celkově byla situace stejná jako ta moje. Neměla jsem co ztratit. Natáhl jsem k ní ruku a řekl: “Žádám tě o tvou ruku a tvé srdce, prosím, staň se mou ženou! A slibuji, že tě nikdy nenechám tak hořce plakat.”
Dívka se na mě překvapeně podívala, zmateně pokývala hlavou a mlčky mi podala ruku. Setřel jsem jí slzy a přešli jsme k mým hostům. Představil jsem jim svou nevěstu. Protože mou Sofii nikdo předtím neviděl, zatleskali nám. Nikdo ničemu nerozuměl, jen můj přítel ke mně přiběhl a sykl mi do ucha, že jsem se zbláznila. Požádal jsem ho, aby mě neobtěžoval, ale aby běžel na matriku a nechal si opravit jméno v matrice.
Brali jsme se, moje nevěsta byla sirotek, na svatbě byli jen její přátelé. Měli jsme luxusní svatbu. Stále spolu žijeme. Nic nepotřebujeme. Rodiče nám pomohli s bytem.
Pak se nám narodila dcera. A pak další. Máme to nejdůležitější – lásku, úctu a vzájemné porozumění. Proč jsem se rozhodl se o to podělit? Protože jsem nedávno potkal Sofii.
Úplně náhodou a je na ní vidět, že její život není jednoduchý. Začali jsme rozhovor. Dlouho se omlouvala a já jí jen poděkoval. Jinak bych nepotkal tu nejlepší ženu na světě.