Stalo se to asi před 10 lety: do mého pokoje vběhla sestra z pohotovosti: „Urgentně na 2. operační sál. Je to vážný případ! Pacientovi je velmi špatně. Běžel jsem tam. Vešel jsem dovnitř a tým už byl shromážděný; na stole ležela asi šestiletá holčička.
Zatímco jsem se oblékal a sterilizoval vybavení, dozvěděl jsem se podrobnosti příběhu. Stala se tam autonehoda; zranila se čtyřčlenná rodina: otec, matka a dvě děti – dvojčata, chlapec a dívka. Vážně zraněná byla pouze dívka.
Zbytek rodiny byl ve stabilizovaném stavu. Útok přišel ze strany, kde seděla. Ztratila mnoho krve, měla vážná zranění a pohmožděniny. Brzy jí vyšly výsledky krevních testů. Ukázalo se, že potřebuje O-pozitivní, ale my jsme ho neměli… Byla to těžká situace, až kritická
. Naléhavě jsme volali jejím rodičům. Ukázalo se, že její matka je AB pozitivní a otec AB negativní. Protože měla bratra dvojče, mysleli si, že by se k ní hodil. Šel jsem si s ním promluvit. Viděl jsem ho sedět na chodbě a plakat. Řekl jsem mu: „Anežka byla těžce zraněná.
Byla přímo u toho, když se to všechno stalo. V té době spala.“ – Ještě není nic ztraceno. Ty jsi ten, kdo ji může zachránit. Potřebujeme jen trochu tvé krve. Souhlasil, aniž by se nad tím zamyslel. – „Pojďme s tetou Marií do kanceláře, kde ti odeberou krev. Je moc dobrá, věř jí.“ – Dobře, jak myslíš. Mami, mám tě rád! Jsi nejlepší!
A ty, tati. Děkuju ti za všechno, co jsi pro mě udělal. Běžela jsem na operační sál a chlapec se sestřičkou šli do ordinace. Operace byla úspěšná.
Po ní jsem šel chlapce zkontrolovat a říct mu tu dobrou zprávu. Ležel pod dekou a odpočíval. Přistoupil jsem k němu a řekl: „Jsi skutečný hrdina! Zachránil jsi svou sestru!“ – ‚Je v pořádku?‘ – ‚Ano, naprosto!‘ – ‚A kdy zemřu?‘ – “Teď ne, chlapče… Až za mnoho a mnoho let.
Až budeš starý, budeš o tom přemýšlet. V tu chvíli mi ta situace připadala hloupá. Jen hloupá, naivní otázka malého kluka. A teprve pak jsem si uvědomil, že ve skutečnosti myslel na to, že po darování krve zemře. Přesně to si myslel. A hlavně na to byl připraven kvůli své milované sestře. Dodnes, když si na tento příběh vzpomenu, mám husí kůži po celém těle.
