Charles představil svou snoubenku rodičům a Eva se překvapeně podívala na svého budoucího tchána. Když dívka uslyšela jeho jméno, omluvila se a vyběhla z kavárny.
Eva nastoupila do prvního taxíku, který stál před kavárnou.
– Prosím, pojďme, rychle!
Taxikář se pokusil něco namítnout:
– Vlastně už jsem na cestě k dalšímu úkolu. Tak si prosím objednejte další auto!
Ale Eva se nevzdala. Podařilo se jí zapnout si bezpečnostní pás, z kabelky vytáhla lístek a vložila ho mezi sedadla:
– Prosím, jeďte, kam potřebujete, ale cestou mě vysaďte!
Peníze byly pro taxikáře docela přesvědčivým argumentem. Řidič se rozjel, ale stihl si všimnout mladíka vycházejícího z kavárny a začal se zmateně rozhlížet. Podivná pasažérka si muže zřejmě také všimla. Vzrušeně se sesunula na židli a začala vypínat svůj smartphone.
– ‘Cože, on tě hledá? – ‘ zeptal se řidič. – On se dívá na vás! To jste s ním šla na rande, povečeřela a odešla? Tak to ti patří bravo!!!
Na červenou řidič zastavil auto. Po rychlé kontrole pravosti peněz se taxikář viditelně rozveselil a dal se do řeči.
– Předtím jsem viděl jen na filmech, jak cizí lidé naskakují do auta a říkají jim, ať jedou. Jezdím taxíkem už dvacet let, ale nikdy jsem se do podobné situace nedostal, i když se samozřejmě stávaly různé věci.
Řidič začal vyprávět jednu z historek, a když na křižovatce před semaforem zpomalil, rozhodl se, že se podívá na její reakci na to, co řekl. Otočil se na spolujezdce a viděl, že dívka pláče.
Když si uvědomil, že cestující jeho vyprávění ani neposlouchá, uražený řidič zmlkl. Zavládlo ticho, které přerušila jen tichá rada navigátora. Po chvíli si dívka hřbetem ruky otřela stopy slz na tvářích a zeptala se:
– Zastavte, prosím, na příští světelné křižovatce.
Řidič žádosti vyhověl, popřál cestujícímu hodně štěstí a odjel. Dívka se rozhlédla, jako by se obávala, že ji někdo sleduje, a protože si ničeho podezřelého nevšimla, zapnula svůj smartphone. Ignorovala četné zprávy v messengeru a vytočila číslo jediného člověka, který ji mohl vyslechnout a podpořit dobrou radou.
– Olive, ahoj, máš teď čas? Eva zahájila hovor a měla pocit, že se zase rozpláče – Můžu za tebou přijít?
Z reproduktoru se ozval zvučný a radostný hlas její přítelkyně a řekl tato slova:
– Jistě, Evo, pojď! Víš, že já i všichni moji přátelé se vždycky těšíme na tvou návštěvu!
Olive zavěsila telefon a zamyslela se. Věděla, že ten večer se má její nejlepší kamarádka Eva setkat s rodiči svého snoubence. Schůzka očividně nedopadla dobře a ona teď potřebovala podporu. S Evou spolu studovaly a mnohokrát prošly různými zkouškami. Bylo tu všechno: milostná zklamání, bezesné noci strávené studiem, a dokonce i zamilovanost do stejného chlapce. A přestože od maturity uplynulo více než deset let a život je občas rozdělil, stále si byly bližší než sestry.
Olive byla vdaná a porodila dva syny, zatímco Eva už dlouho nikoho neměla. A teď se její kamarádka ptala: Co se mohlo pokazit? Rodiče jejího snoubence Karola k ní nejspíš nechovali žádnou zášť! Eva je inteligentní, taktní, krásná, má malý, ale vlastní byt, žádné děti, dobře vydělává. Ideál! Navíc se během rozhovoru Evin snoubenec Olivii jevil jako docela samostatný člověk, který se dokáže za svého milého postavit i před jeho rodiči.
Na přemýšlení však nebyl čas. Olivie nahlédla do dětského pokoje, její manžel a synové hráli nějakou hru, a oznámila:
– Dobře, kluci, Eva jde k nám, tak si aspoň trochu ukliďte.
Děti, které měly maminčinu kamarádku velmi rády, se rozběhly uklidit hračky a její manžel se k nim s povzdechem přidal. Olive se při pohledu na obsah lednice rychle pustila do přípravy pizzy. Právě když zadělávala těsto, zazvonil interkom.
Eva nevypadala nejlépe. Rozpačitě se usmála na kamarádku a jejího manžela:
– „Omlouvám se, že vás obtěžuji, a mám prázdné ruce. Představte si, že se ukázalo, že jsem dala skoro všechny peníze taxikáři, aby mě odvezl pár bloků. To však není to nejdůležitější.
Olive se v situaci okamžitě našla, a když si uvědomila, že její kamarádka není v nejlepší náladě, jemně zmátla své syny a manžela:
– „Chlapci, zdá se, že jste ještě nedohráli, že? Jdeme s Evou trochu poklábosit a pak vás zavoláme na pizzu.
Olive odvedla návštěvu do kuchyně, zavřela dveře a uslyšela:
– Nemáš ani ponětí, čím jsem si právě prošla! Sotva jsem se postavila na nohy, uviděla jsem otce Charlese. Myslela jsem, že jsem se spletla, ale když mi ho představil jako Leška, pochopila jsem, že jsem se nespletla!
Olive byla překvapená:
– Kdo je Leszek? Odkud ho znáš?
Eva ztuhla a řekla:
– Olive, ten Leszek je můj otec! A já čekám Karola! Chápeš, co to znamená?
Oliwia dokonce vypískla:
– Evo, ty čekáš dítě? A Eva mlčela, nic neříkala.
Eva se rozplakala:
– Nevím, co teď mám dělat, jak s tím vším žít? Myslela jsem, že jsem konečně potkala dobrého muže. Snila jsem o tom, že budeme mít rodinu. Dokonce jsem plánovala, že se neomezíme na jedno dítě, a co – je mi teprve 33 let, docela dobře by se dalo mít alespoň několik dětí. Teď na to všechno musím zapomenout a pustit se do těhotenství.
Olive objala svou přítelkyni a začala ji utěšovat:
– Ty se především snaž uklidnit.
Tato slova samozřejmě slzy hned neosušila. Evě se ulevilo, když se se svým problémem svěřila nejlepší kamarádce a položila jí další těžkou otázku:
– Jak mám Karlovi vysvětlit, že si ho nevezmu? Jak mu mám vůbec říct, že jsme příbuzní?
Olive se snažila přemýšlet:
– Poslyš, nemohla jsi udělat chybu? Pokud si vzpomínám, říkala jsi, že jsi svého otce viděla jednou, když za tebou přišel na tvé šestnácté narozeniny. To už je tak dávno! Možná ses spletla?
Eva namítla:
– A to, že se vaše příjmení a jméno překrývají? A to znaménko nad obočím? To byl taky omyl? Věříš na takové úžasné náhody?
Eva a Olive seděly mlčky, přemýšlely o situaci a téměř se zachvěly, když do kuchyně vstoupil Olivin manžel a vysvětlil:
– „Je mi líto, ale je tam Charles a žádá Evu, aby si s ním alespoň promluvila.
Eva byla zmatená. Olive se podívala na svého manžela:
– Jacku, co to děláš? To jsi nemohl říct, že tu Eva není?
Muž pokrčil rameny:
– Olívie, učíš své syny, že lhát se nemá! Co se stane, když budu takhle mluvit?
Olivie přikývla:
– Dobře, tak jdeme, a když se obrátila ke své kamarádce, zeptala se: Možná byste si vy dva měli opravdu promluvit?
Eva přikývla a její kamarádka řekla svému muži: „Tak co?
– Jacek, zavolej ho sem.
Za chvíli vešel do kuchyně Karol a Olivie ho taktně nechala s Evou o samotě. Muž bez dlouhých úvodů řekl:
– Zlatíčko, dovedu si představit, jak ses musela cítit, ale není to tak zlé, jak si možná myslíš!
Eva se na svého téměř bývalého snoubence podívala se slzami v očích a byla rozhořčená:
– Chápeš, že jsme bratr a sestra?
Muž se zasmál:
– Vůbec ne! Leszek je můj nevlastní otec! Vzal si mou matku, když jsem ještě chodila do školky, proto mu říkám tati. Když jsi tak spěšně odešel, vysvětlil nám důvod tvého podivného chování a já jsem se za tebou rozběhl, ale nedohnal jsem tě. Šel jsem do tvého bytu – byl prázdný a já pochopil, že jsi musela jít k Olivě. Tak si utři slzy a pojďme domů.
Po emocích, které se na ni snesly, byla Eva tak vyčerpaná, že se nedokázala bavit. Vzpamatovala se, až když ji Charles pořádně políbil. V domě své kamarádky se dlouho nezdrželi a brzy se rozloučili s Olive a její rodinou a znovu jim připomněli, že je všechny určitě budou čekat na svatbě.
