„Vzpomínám si na jedny ze svých narozenin, jako jsou ty dnešní, kdy mi absolutně nikdo nezavolal, aby mi popřál. Byla jsem velmi smutná, a když jsem se toužebně podívala z okna, najednou jsem uviděla svého syna, kterému úsměv z tváře neslezl. Byla jsem tak šťastná, že ho vidím! Avšak místo toho, aby mi popřál k narozeninám, jako by se nic nestalo, požádal mě o půjčení peněz na mimořádný výdaj, což se ukázalo jako jeho další rozmar. Konečně jsem poznala, že mladému člověku se zdá, že hodnota našeho života se odvíjí pouze od počtu nul na bankovním účtu. Rozhodl jsem se přijmout drastická opatření a pomstít se rodině, která léta zneužívala mé laskavosti…“
Moje rodina se mnou zacházela jako s prasátkem
Celé roky se mnou moje rodina zacházela jako s prasátkem. Byl jsem jim k dispozici, kdykoli někdo z mých blízkých potřeboval půjčit peníze. Když však došlo na splácení dluhů, obvykle jsem se stal neviditelným a musel jsem půjčku odříkat. Příbuzní mě navštěvovali, jen když měli chuť využít mého „výstupu“.
Vánoce – ať už to byly Vánoce nebo Velikonoce – pro mě byly místo důvodu k radosti důvodem k pláči. Zatímco mé děti a vnoučata slavili u společného stolu, já jsem byla sama jako prst a srdce mi pukalo zoufalstvím. Stejné to bylo i při mnoha dalších příležitostech.
Dodnes si vzpomínám na jedny své narozeniny, kdy mi absolutně nikdo nezavolal, aby mi popřál. Byla jsem velmi smutná, a když jsem se toužebně podívala z okna, najednou jsem spatřila svého syna, kterému úsměv nezmizel z tváře. Byla jsem tak šťastná, že ho vidím! Avšak místo toho, aby mi popřál k narozeninám, jako by se nikdy nic nestalo, požádal mě o půjčení peněz na mimořádný výdaj, který se ukázal být jeho dalším rozmarem.
Rozhodl jsem se, že budu hrát s vámi
Nakonec jsem poznal, že mladým lidem se zdá, že hodnota našeho života se odvíjí pouze od počtu nul na našem bankovním účtu. Rozhodl jsem se podniknout drastické kroky a pomstít se rodině, která léta využívala mé laskavosti. Rozhodl jsem se pro radikální krok – zavázal jsem se k pobytu v domově důchodců. Pro někoho je to možná výraz zoufalství, ale pro mě bylo toto rozhodnutí záchranou. Konečně jsem získal pocit bezpečí a péče, které se mi od vlastní rodiny nikdy nedostalo.
Tím však moje pomsta nekončí! Napsal jsem závěť, do které jsem nezahrnul nikoho z mých blízkých. Bylo to rozhodnutí, které jsem si dobře promyslel a učinil s plným vědomím. Mé peníze, po kterých až dosud celá rodina tolik toužila, budou nyní věnovány na účely, které jsou pro mě velmi důležité. Rád bych, aby byly použity na něco dobrého, proto jsem je předepsal charitativním organizacím.
Doufám, že se moje zkušenost stane varováním pro ostatní, kteří se nechávají zneužívat. A třeba někdo v mém příběhu najde odvahu změnit svůj život k lepšímu… Držím vám palce a prosím vás o totéž!
