S manželem máme vlastní firmu, synovi je deset let, bohužel se nemůže samostatně pohybovat, pouze na vozíku. Kolja je pozoruhodně vyvinutý chlapec a lékaři mu dávají šanci na uzdravení, potřebuje stálou péči, ale my s manželem pracujeme a nemůžeme mu být stále k dispozici.
Proto jsme se rozhodli najmout pro syna chůvu, vhodnou kandidátku jsme hledali více než měsíc, ale nikdo nám nevyhovoval. Žili jsme v pohodlné domácnosti, náš dvoupatrový dům jsme vždy udržovali v čistotě a hledali jsme někoho, kdo by nám pomohl nejen se synem, ale i s domácími pracemi.
Na nějakou dobu jsme tedy požádali naši příbuznou, aby se o Mykola postarala, zatímco my budeme v práci, ale žena dlouho nemohla pracovat. Jednoho dne, když jsme se vraceli z práce, jsme na autobusové zastávce nedaleko našeho domu uviděli starší ženu. Venku byla sněhová vánice a chudák žena seděla v mrazu a mrzla. Manžel se nabídl, že zastaví a cizinku sveze, a já jsem laskavě souhlasila. Vystoupili jsme z auta a uviděli ženiny uslzené oči. Poslední autobus už odjel, sedíš tu zbytečně, jen mrzneš,” řekl muž. “Synu, nečekám na autobus, jen nemám kam jít…
Dcera mě vyhodila z domu a nejstarší syn šel do práce, jeho žena mě nemá ráda a nechce mě ani vidět. Už na nic nečekám, jen tu sedím a přemýšlím, čím si zasloužím takový přístup svých dětí. Podívali jsme se s manželem na sebe a mlčky se rozhodli, že tu neznámou vezmeme k nám domů, z nějakého důvodu vzbuzovala důvěru na první pohled.
“Víte, už jste čekali dost dlouho – zveme vás k nám domů, máme v domě spoustu místa a právě hledáme chůvu pro našeho syna, je na vozíku a potřebuje péči a vy nám budete pomáhat v domácnosti,” řekla jsem.
Cestou domů nám Nina vyprávěla, že sama vychovala dvě děti a postavila je na nohy. Její nejstarší dcera se brzy vdala a porodila tři vnoučata; její manžel tchyni nikdy neměl rád a vždy se kvůli ní s manželkou hádal. Syn babičky Niny si našel ženu, která se okamžitě stala hlavou rodiny, ale neměla ráda manželovu matku a nedovolila mu s ní komunikovat.
Poslední rok byl pro důchodkyni těžký, protože se přestěhovala ke své dceři a její manžel svou ženu urážel, díval se na ni bokem a říkal, že je jen žere. Dnes ráno babička Nina nevydržela, když ji dcera se zetěm napadli a začali ji obviňovat ze všech svých problémů, vyhodili ji z domu. Bylo mi té ženy líto, protože bylo vidět, že má dobré srdce. Náš Kolja si s babičkou Ninou okamžitě padl do oka, pracovala jako učitelka matematiky, takže věděla, jak k dětem přistupovat.
Dali jsme jí prostorný pokoj a platili jí měsíční plat, aby se starala o našeho syna a dělala domácí práce. Během roku se Baba Nina stala plnohodnotným členem naší rodiny, Mykola jí říkal babičko, chodili spolu na procházky, brala ho na kroužky. Byli jsme mile překvapeni, když se náš syn postavil na nohy, a to jen díky Babě Nině, každý den s ním pracovala, motivovala ho. Od našeho prvního setkání uplynuly dva roky, Nininy děti za námi několikrát přišly a mamince se omluvily. Ta jim odpustila, ale už se k nám nechtěla vrátit s tím, že my jsme teď její rodina.
