S věkem přicházejí nejrůznější problémy, zejména zdravotní. To se stalo i mé matce. Potřebovala neustálou péči, už se nemohla sama pohybovat po domě, o cestě do obchodu nebo do lékárny ani nemluvě. Rozhodl jsem se tedy, že matka bude žít s námi. Mám bratra, ale ten žije v jiném městě, ale pokaždé mi pomáhá nakoupit pro maminku potřebné léky. Když jsem manželovi řekla, že matka bude bydlet s námi, reagoval normálně.
Chápala jsem, že to pro něj může být nepříjemné, že mu tchyně bude neustále na očích, že už na sebe nebudeme mít čas, že už nebudeme mít vlastní atmosféru.
Nakonec mi sám řekl, že si připadá, jako bychom měli doma pořád nějaké hosty. Ale já jsem si nemohla pomoct. Mamka se u nás cítila dobře, a to je nejdůležitější. I když je trochu na obtíž, musím trávit spoustu času péčí o ni, hlídáním a úklidem, ale pořád je to moje matka. A pak jsem si začala všímat, že se můj manžel vrací z práce velmi pozdě.
Začal každý den ponocovat, o víkendech odcházel a dlouho se nevracel. Neustále seděl u telefonu a s někým si psal, což pro mě bylo opravdu stresující. Když jsem se zeptala, s kým mluví, okamžitě odcházel do jiné místnosti. Jednou jsem neodolala a vlezla mu do telefonu.
Uviděla jsem textovou zprávu s nějakou ženou. Manžel jí každý den posílal zprávy, jak je unavený z tchyně a že chce ode mě co nejdřív vypadnout. Pomáhala jsem mu s tím. Ráno už muž stál na schodišti se svými věcmi. Ani nechápal, proč ho vyhazuji. Ale jsem ráda, že jsem se zbavila zbytečného člověka a mohu se teď věnovat matce.
