Je tolik věcí, které změní náš život, a většinou se stanou nečekaně. Tak to bylo i se mnou, žil jsem dlouhá léta sám ve městě. Moje matka zůstala na venkově. Dokud žila s tátou, bylo v naší rodině všechno v pořádku. A pak odešel. Máma nemohla zůstat sama, hodně se změnila, chovala se jako malé dítě.
Když jsem ji přišla navštívit příště, dobře jsem si uvědomovala, že už tu nemůže zůstat sama. Potřebovala neustálou péči a nechat ji na vesnici bylo prostě nemožné. Nechtěla být sama, bála se, že se zase vrátím do města a nechám ji samotnou, a pokaždé mě prosila, abych s ní zůstala ještě alespoň jeden den.
Udělala jsem tedy rozhodnutí, které mi vyhovovalo – brala jsem si maminku natrvalo zpátky do svého města. Máma si sbalila do jednoho balíčku svůj polštář a novou postel, kterou jsem jí před časem darovala; z nějakého důvodu si ji chtěla nechat. Nic jsem nenamítala. Ať si vezme, co chce. Možná to byly její oblíbené věci.
Nebo to byl její zvyk spát ve vlastních věcech. Ostatně matka celý život nechodila daleko z vesnice, jen do města za obchodem, a to ještě jen s otcem. Vedla klidný život. Nyní je jí přes osmdesát let. Když překročí malý práh, přitiskne se k rámu dveří.
Pořád se jí stýská po vesnici, po domově, protože tam strávila celý život, ale když si vedle ní sednu, maminka je šťastnější. Maminka také miluje ticho. Často sedává ve svém pokoji a čte si modlitby.
Už skoro dva týdny bydlí máma se mnou, trochu si na mě zvykla a je jí se mnou dobře. Naprosto mi ve všem důvěřuje a byla upřímně šťastná, jako dítě, když jsem přišla z práce – pokaždé mi běžela naproti.
Pohladila jsem ji po šedivé hlavičce a šly jsme spolu do kuchyně připravit večeři. Od té doby žije moje matka se mnou,Můj život také dostal větší smysl a zdá se, že je v něm více světla, tepla a laskavosti: pokaždé, když po práci spěchám domů, vím, že tam na mě vždycky čeká. Myslím, že se to neobešlo bez maminčiných modliteb, její upřímné víry v dobro a lásku.
Můj byt se teď díky rukám mého nejbližšího člověka proměnil v opravdovou rozkvetlou zahradu. Všude vládne útulnost a klid. Mám z ní teď velkou radost, jsem jako dítě, které vzpomíná na své dětství; a to mě tak hřeje. Doufám, že je se mnou spokojená i moje maminka. Skláním se před tebou nízko, drahá maminko, chci, abys se mnou byla ještě dlouho, vážím si každého dne, kdy jsi se mnou.
