Letos mi bude 19 let, ale v tomto věku už mám syna. Mému synovi je rok a půl. Jeho biologický otec o existenci dítěte neví, protože jsem to považovala za nutné. Když jsem se dozvěděla o těhotenství, rozhodla jsem se a rychle jsem dala výpověď v práci.
Setkání s otcem svého dítěte jsem se vyhýbala. Bylo to pro mě těžké a dlouho jsem přemýšlela, zda jsem se rozhodla správně. Očistila mě však myšlenka, že kdyby věděl o existenci mého syna, mohl by mé dítě vychovávat.
Nikita je otcem mého syna, pochází z bohaté rodiny a já jsem prostá dívka, nemám nic a žádné rodiče, protože jsem od dětství sirotek.
Jsem dívka, která nemá nikoho, kdo by mě chránil. Po dlouhé době se můj osobní život změnil a já jsem navázala vztah s mužem. Je to velmi prostý, obyčejný dělník v továrně, dělá svářeče.
Nedávno jsem si začala všímat, že je mi neustále špatně, udělala jsem si test a ukázalo se, že jsem těhotná. I když vím, že si nemůžeme dovolit dvě děti, naše finance to vůbec nedovolují, přesto to dítě chci. Ale mám myšlenky, že manžel po této zprávě prostě zmizí z mého života.
Jak budu zvládat dvě děti, nepracuji a jak si najdu práci, abych uživila malé dítě? A co mateřská dovolená? Také se nemohu rozhodnout, zda se dítěte zbavit.
Je to sice pro mě hřích, ale není horší odsoudit děti k životu o hladu a budou mi syn nebo dcera v budoucnu vděční za záchranu života? Nevím, co mám dělat. Moje mysl je vyčerpaná, myšlenky mě sžírají zevnitř. Někdy mám pocit, že už není cesty ven.
