Alla byla její spolužačka. Učily se spolu od první třídy.
Naďa byla obyčejná dívka, dcera inženýra. Alla byla naopak považována za elitu ve své třídě. Její otec byl v jejich městě velkou osobností. V mladších třídách bylo všechno tiché a klidné. Ale od osmé třídy začala Alla a její kamarádky brát Nadiu vážně. Neustále si ji dobírali a posmívali se jí. Vybarvovaly její novou bundu fixy, polévaly ji lepidlem, křídou jí přelepovaly stůl nebo před Naďou schovávaly její knihy.
A tak to pokračovalo až do maturity. Naďa hodně plakala a trpěla. Kvůli Alle se stala terčem posměchu celé školy. Rodičům opakovaně říkala, že ji spolužáci šikanují. Rodiče ji odmítli přeřadit na jinou školu. Jen opakovali, že před problémy se neutíká a že je třeba přijmout boj a přežít. Učitelé také všechno viděli, ale dělali, že si toho nevšimli. Nemohli Allu pokárat, protože její otec byl místní hlavoun.
Naďa dokončila devět tříd a utekla ze svého města daleko. Kvůli spolužačce se ani nezúčastnila maturity. V Moskvě začala Nadia svůj život od nuly. Vystudovala školu a poté institut. Vdala se za poměrně bohatého a nadějného muže. Před třemi lety se jí narodil syn. Její manžel ji nosí v náručí.
Nadia jezdí za matkou do rodného města jen zřídka. Má na to místo špatné vzpomínky, a tak je matka častěji navštěvuje v hlavním městě. A nedávno se jí minulost znovu připomněla. V sobotu šla Nadia s manželem nakoupit do supermarketu a potkala Allu, svou školní tyranku. Když Alla uviděla Nadiu, vrhla se na ni s otevřenou náručí. Bylo to, jako by byly staré nejlepší kamarádky. Nadia byla v šoku.
“Nechápu, co se jí v tu chvíli honilo hlavou. Nemohla přece zapomenout na všechno, co se stalo ve škole. Pochopil bych, kdyby se mi omluvila a všechno mi v klidu vysvětlila. Ale ona se prostě rozhodla předstírat, že se nic nestalo,” říká Naďa své kamarádce Světlaně. Alla nebyla v obchodě sama, ale se svým manželem. Ukázalo se, že její manžel také nebyl posledním člověkem ve městě a Nadin manžel ho dokonce znal. Slovo od slova se dali do řeči. Někdo jí nabídl společný oběd, ale Naďa okamžitě odmítla. Těžko si to pamatovala, ale doma o tom řekla manželovi. Ten se rozhodl, že Nadě poví něco málo o životě Ally a jejího vyvoleného.
Žena o tom nechtěla nic slyšet, ale koutkem ucha zaslechla, že Alla a její manžel se dlouho léčili s neplodností. Moc si přáli děti, ale Alla nemohla otěhotnět.
“Takhle Bůh trestá,” pomyslela si Nadia. O několik dní později jí zavolala matka. Tehdy se do celého zmateného příběhu neplodnosti vneslo světlo. -“Hádej, koho jsem dnes potkala na poště?” řekla Nadina matka. “Jestli stojíš, sedni si. Dnes jsem potkala maminku Ally Parfomenko. Vzpomínáte si na ni? Pravděpodobně si vzpomínáte, že jste se s ní na střední škole pohádali. No, to je ono. Aloška takové štěstí neměla. Její život se vůbec nevydařil. Nechodila do školy a začala chodit do nočních klubů. Stala se naší místní “celebritou”. Pak otěhotněla s někým jiným, ale ten se dítěte vzdal.
Do poslední chvíle čekala, až si to rozmyslí. Pak šla na potrat. Ani ona to dítě nechtěla. A po operaci lékaři Alle řekli, že už nikdy nebude moci mít děti.
Když byla mladá, tato zpráva ji příliš nerozrušila. Ale teď, když si našla hodného pána, se z toho stal skutečný problém. Allin manžel opravdu touží po dětech. Jednou dokonce své ženě řekl, že se s ní rozvede, pokud nebude moci porodit. Tak to prostě je.
Dokážete si to představit? Nadia poslouchala svou matku a nemohla uvěřit vlastním uším. Alla předstírá, že je tak slušná. Táhne manžela na kliniky, kde se oba léčí. Ve skutečnosti ale všechno dobře ví a jen mu hází prach do očí. Naděždu dokonce napadne sebrat odvahu a říct Allinu manželovi celou pravdu. Pomstít se pachateli za všechny slzy a utrpení, kterými si Naďa ve škole prošla. Tyto myšlenky se však rychle rozplynuly, protože Allu už Bůh potrestal.
