“Moje babička se vdala mladá a bez lásky. Ale snášela manželství důstojně a nikdy jsem od ní neslyšela ani slovo stížnosti… Až do doby, kdy byl můj pětasedmdesátiletý dědeček odeslán do sanatoria. Babička mu zabalila kufr a on odjel na celých 21 dní. Poslední den zavolal, že tam potkal pozoruhodnou ženu a že se už nevrátí. Bude u ní bydlet. Babička však neuronila jedinou slzu. Nařídila v kostele děkovnou mši a radovala se jako dítě…“.
Abcia žila v dědečkově stínu jako jeho služebná. V době, kdy dědeček dostal doporučení do sanatoria.
h Ráda bych vám vyprávěla příběh své babičky, která zemřela před čtrnácti dny ve věku 90 let. Opatrně jsme si po mnoha letech uvědomili, jak silná žena to byla. Většinu života strávila s mým dědečkem, který byl svérázný člověk. Byl nesnesitelný a ovládal všechno v domě.
Jako dítě jsem si to neuvědomoval, protože jsem je navštěvoval jen zřídka a prostě jsem takovým věcem nevěnoval pozornost. V přítomnosti nás vnoučat se choval jinak. Dělal si z nás legraci a hrál si s námi… Proto jsem netušil, čím si babička v průběhu let prošla. D ní vyžadovala naprostou podřízenost.
Svůj osud snášela bez jediného slova protestu nebo stížnosti. Akorát se to naučila. Vdala se mladá a bez lásky. Brala manželství jako závazek a divila se, že je dnes tolik rozvodů a že lidé nerespektují vlastní slib…..
na vytrval s dědečkem po celá desetiletí. dokud se dědečkův zdravotní stav nezhoršil a z rozhodnutí lékaře nebyl poslán na léčení do sanatoria. V té době mu bylo 75 let, ona byla o osm let mladší než on.
Žehlila mu košile, leštila boty, balila jeho nejlepší oblečení do kufru, aby bylo vše v naprostém pořádku. Dědeček odjel nafoukaný, protože si myslel, že žádné lázně nepotřebuje.
Poslední den turné se ozval dědeček. Oznámil, že se nevrátí….
byl pryč celých 21 dní. Během této doby s ním nebyl žádný kontakt. Poslední den náhle babička zvedla telefon. Myslela si, že dědeček volá s instrukcemi, v kolik hodin ho má vyzvednout z vlaku… Ale ne!
Řekl jí, ženěkoho potkal a že na něj babička nemá čekat, protože se nevrátí. Že se s tou ženou smíchá. Rozhodl se ak. Ale ona mu v tom nezabránila!
Nikdy jsem neviděla babičku šťastnější než ten den. Byla šťastná jako malé dítě. Běželakolem kostela, aby objednala děkovnou mši za začátek nového života. Konečně to měla z krku.
Pro babičku to byl začátek nového života.
Už žádnérvačky kvůli nejbanálnějšímu důvodu. Už žádné žehlení košil, aby na rukávu nezůstal ani ten nejmenší záhyb, protože to je přece obrovská urážka…..
Už žádné vaření večeře v přesně stanovený čas… Koneckonců, kdyby se opozdila o pět minut, už by nejedl, a hned ji důrazně pokáral.
nakonec vdechoval cigaretový kouř, čistil si ostříhané nehty z podlahy a sbíral odpadky v rozích, které nevyhodil do koše.
Už nechtěla dělat všechno podle diktátu muže, který s ní jednal jako se služkou a nikdy jí neřekl dobré slovo.
Zpočátku se třásla strachy jen z toho, že si to dědeček jednoho dne rozmyslí a objeví se u jejích dveří s kufrem… Ale on se vrátil jen proto, aby si vzal své věci.
Odtud začala babička žít sama. Nehty si nalakovala na červeno. Přestala si barvit šedivé vlasy.
Místo těžkého smaženého masa si připravovala lehčí obědy. K Pila povlaky na polštáře s květinami a barevnými obrázky. v Na zahradě vysadila kvetoucí rostliny, na které byl dědeček alergický, nebo to alespoň tvrdil.
Požádala nás, abychom objednali houpací křeslo. s Od té doby sedávala na terase a háčkovala krásné šály, místo aby ztrácela čas u žehličky. Poslouchalazpěv ptáků, místo aby poslouchala neustálé poznámky a věčné kárání. w Konečně se jí vrátil hlas…NVe vesnici, kde žila, žilo mnoho vdovců, ale ona nechtěla o novém sňatku ani slyšet.
Po letech, když už jsem nebyla dítě, mi svůj příběh vyprávěla. te Az jsem si jistá, že zemřela šťastná.
