Věřím, že schopnost říkat „Ne!“ je základním charakterovým rysem. Každý, kdo není líný, dělá provazy z těch, kteří neumějí říkat ne. Od příbuzných až po kolegy. Můj manžel je jedním z těch spolehlivých lidí. Nevím, jak by to beze mě zvládl, ale dokážu to odhadnout. Sergej, můj manžel, je milý a citlivý člověk.
Je pro něj snazší ustoupit, než si prosadit svobodu volby. A tak se mu jeho příbuzní a kolegové pověsili na krk.
Ale pak potkal mě. Já vlastně nejsem tak strašný rváč.
Ale když mi někdo chce sednout na krk, okamžitě mi jde z cesty. Přidejte si k tomu můj autoritativní hlas a pochopíte, že si se mnou nikdo nechce zahrávat… Rodiče mého muže mají tři syny.
A každý z nich má vlastní auto. Ale z nějakého důvodu se příbuzní vždycky obracejí na mého manžela, když potřebují někam odvézt.
Byli jsme svoji tři měsíce a každý víkend volala tchyně nebo tchán mému synovi a požadovala (požadovala, ne prosila), aby je někam odvezl. Tento víkend tchyně zavolala a požádala mého syna, aby ji odvezl k její sestře.
Zvedl jsem telefon a klidně tchyni připomněl, že má ještě dva syny a že Sergej nemůže jet, protože pro ně máme jiné plány. tchyně okamžitě začala křičet: „Jsi ubožák! Neopovažuj se rozhodovat o mém synovi!“ A tak jsem se na ni podívala. Nevěděla, že zvyšovat na mě hlas je kontraproduktivní. Protože v reakci na to… jsem na ni zařvala tak hlasitě, že si myslím, že se tchyně skutečně posadila.
Každopádně ani ona, ani její manžel, ani ostatní hašteřivé husy už za mým manželem s rozkazy nechodí… Nebo si vezměte toho mazaného spolupracovníka, kterému se podařilo přesvědčit mého manžela, aby za něj měl službu o všech svátcích.
Říká, že má rodinu. A my rodinu nemáme? Každopádně teď je manžel na svátky doma… A ať mě nazývají sabotérkou. Ale já budu chránit klid své rodiny!
