„Miluji hosty! Miluji, když je v domě spousta lidí, smích, zábavu a nekonečné rozhovory. Náš Alan je také dost upovídaný, a jak se na čtyřletého kluka sluší, nikdy nezavře pusu. Umí také bojovat za své zájmy, což na něm obdivuji. Moji rodiče se vždycky o všechno postarali za mě. Tentokrát jsem se musel zastat i Alana. Navštívila nás švagrová se svými třemi dětmi. Dali jsme si kávu, zatímco si děti hrály u jejího syna doma. Najednou jsme uslyšeli křik. Ona se ani nepohnula, ale já jsem okamžitě vstala. Po chvíli ze mě švagrová vyšla rozhořčená, a to jen proto, že jsem udělala jednu věc. No, asi jsem měla pravdu, že?“ ‚Ne,‘ odpověděla jsem.
Návštěvy máme velmi rádi
U mě jsou dveře vždycky otevřené. Samozřejmě pro naše blízké, ale stalo se mi dokonce, že jsem na Štědrý den přijala bezdomovce, který s námi povečeřel. Myslela jsem si, že takové věci se dějí jen v pohádkách, ale nám se to stalo a vzpomínám na to ráda.
V podstatě všechna rodinná setkání se konají u nás doma. Malé proto, že máme hodně místa. Ale také proto, že ráda vařím a starám se o ostatní. I když každý obvykle přinese něco svého, hostitel vždycky stráví v kuchyni nejvíc času.
Nedávno nás navštívila moje švagrová
Alan nebyl nadšený, protože pak musí sdílet svůj pokoj s dalšími třemi rozjívenými dětmi. můj syn má rád, když je všude uklizeno. Jeho pokoj je jeho vysněné místo, kde si může od všeho a všech odpočinout, a někdy si říkám, že pohostinnost přece jen nezdědil po mně.
Ale ví, jak se chovat
A když nás někdo navštíví, zatne zuby a podělí se s dětmi, když musí.
Tentokrát se nesmírně zdráhal pozvat bratrance do pokoje a už po pár okamžicích jsem odtamtud slyšela křik.
Tchyně se ani nepohnula, ale já jsem se zvedla. Ukázalo se, že bratranec roztrhal album s fotbalovými kartičkami. Alan je sbírá už dlouho a je to jeho velký koníček.
Vzal jsem mladíkovi album a položil ho na poličku, na kterou se nedalo dosáhnout.
V tu chvíli přišla švagrová, rozhořčeně oblékla děti a odešla. Vypadalo to, jako bych udělala něco hrozného a jen jsem chránila majetek svého dítěte.
Nezvýšila jsem hlas, nezakázala jsem používat jiné hračky, kterých má syn dostatek.
Druhý den mi volala a stěžovala si, protože její syn prý celé odpoledne plakal. Nemohla pochopit, proč jsem mu desku vzala, a pravda byla, že ji musela vykoupit pro mého syna.
A kdo se tu choval nevhodně? Zdá se, že si nemám co vyčítat?