Před několika měsíci mi bylo 55 let. Můj syn a snacha mi přišli popřát k narozeninám s krásnou kyticí a dortem. Říkala jsem si: „Proč tolik utrácet? Bylo by lepší, kdyby mi dali peníze, koupila bych si něco na zahradu“. Ale nedávno jsem zjistila, že syn dal švagrové k narozeninám poukaz na dovolenou.
Nejen pro ni, ale i pro jejího manžela. Na její narozeniny jsem opravdu jet nechtěla. Známe se už šest let, ale za ty roky se nám nepodařilo vybudovat normální vztah založený na důvěře. Předstírala, že je moderní dáma. Pěstuje exotické rostliny, ráno cvičí a je vždy dobře oblečená.
Pavlo je tiché dítě, ale Marina křičí a hraje si tak hlasitě, že to slyší všichni sousedé. Někdy se dokonce přijdou zeptat, jestli je v pořádku. Na oslavu narozenin švagrové jsem šla jen proto, že jsem zase musela hlídat vnoučata. (M/KQ) Ani jsem se nestihla pořádně najíst.
Pořád jsem hlídala děti: dům je zvláštní, spousta schodů, zásuvek – zkrátka nebezpečí na každém kroku. Pořád se snažím přesvědčit sama sebe, abych se na syna nezlobila. Abych byla upřímná, neuráží mě to, jen se cítím nepříjemně.
