Jsem ve “šťastném” manželství už sedm let. S manželem jsme spolu chodili od střední školy. Po šesti letech romantického chození se rozhodl požádat mě o ruku. Po ukončení studia jsme se vzali a začali žít poblíž Davidových rodičů. Doma jsem měla ještě mladší sestru, takže jsem po svatbě musela opustit rodinný dům
.Dostal jsem práci učitele. Můj manžel pracoval jako stavební dělník. Nějakou dobu pobýval v zahraničí. Žili jsme v blahobytu. Dokonce jsme si koupili vlastní dům. První rok rodinného života byl nádherný. Manžel mi každý měsíc dával dárky, často jsme jezdili na dovolenou. Téměř každý večer jsme měli romantické večeře.
Tento stav však netrval dlouho. Po narození dítěte se všechno změnilo. David začal chodit pozdě do práce, nebral mi telefony a několikrát se stalo, že nepřišel v noci domů.
Uklidňovala jsem se, že se to stává v mnoha rodinách a že bych tuhle krizi měla prostě přečkat. Měla jsem dítě, byla jsem na mateřské dovolené, měla jsem mnohem méně peněz a více výdajů. Přibrala jsem kila navíc, takže už jsem se necítila tak atraktivní jako dřív. Stále jsem však doufala, že se náš vztah zlepší, a nakonec jsem se rozhodla mít další dítě. Mateřství bylo to jediné, co mi přinášelo radost. David přestal nosit domů peníze. Všichni kolem něj mluvili o jeho aférách.
Často se vracel domů opilý. Já jsem pak chodila do práce a nechávala děti u babičky.Jednoho dne jsem přišla domů rychleji a uviděla v naší ložnici cizí ženu. Byla oblečená jen ve spodním prádle. Ani jsem nevěděl, co říct. Pak vyšel z koupelny David. Nevěnoval mi pozornost. Paní na sebe rychle hodila šaty a utekla, ale jemu to bylo jedno. V klidu se oblékl a šel si zakouřit do kuchyně.
Dlouho jsem plakala a nechápala, co se děje. David neřekl ani slovo. Čas plynul a podobné situace byly v našem životě časté. Slyšela jsem, že muži mohou být nevěrní, ale aby byli tak drzí. Jak se opovažuje přivést do našeho domu jinou ženu? Cítila jsem se citově zlomená.
Můj život se stal nesnesitelným. Neustále jsem přemýšlel, jak od všeho utéct, kam jít, jak žít. Nakonec jsem měla dvě malé děti, a tehdy jsem se rozhodla k důležitému kroku. Napsala jsem své kamarádce, která odjela za prací do zahraničí a nechala svůj byt prázdný. Souhlasila, že mi ho pronajme, jen jsem musela platit za služby.
Ještě téhož dne jsem si sbalila věci, objednala si taxi a odjela s dětmi do jiného města. Po čtrnáctidenním pobytu jsem děti zapsala do školky a našla si práci. Máme dost peněz na placení služeb a bydlení.Můj bývalý stále neprojevuje žádnou ochotu podílet se na výchově dětí. Nedávno jsem v práci potkala muže, který se mi okamžitě zaryl do duše.
A je mu jedno, že mám dvě děti. Už dlouho jsem se necítila tak šťastná. Možná proto stálo za to odvážit se všechno opustit a začít nový život. Nejdůležitější je nebát se změny.
