Dovolte mi začít svůj příběh tím, že už několik let žiji sama. Můj syn odešel studovat do jiného města, našel si tam přítelkyni a zůstal. S manželem jsme spolu dlouho žili, ale před třemi lety zemřel. Byl ještě mladý, ale na jeho rakovinu nebyl žádný lék.
Jde o to, že můj syn nedávno řekl, že jeho přítelkyně otěhotněla, takže konečně organizují svatbu. Moje radost neznala mezí!
Jediné, co mě štvalo, bylo, že jsem neměl finance na to, abych synovi pořídil slušný dárek.
Bez váhání jsem se rozhodl jít k notáři a nechat byt přepsat ve prospěch syna. Dokud budu naživu, budu jim pomáhat, učit je, co to půjde, a až tu nebudu, budou mít vlastní hnízdo.
Když se to dozvěděli sousedé, začali mě odrazovat, hlavně s vysvětlením, že až odejdu, byt stejně připadne synovi, takže potřebuji jiný dar. Bratr mi dokonce nabízel, že mi půjčí peníze, abych si mohla koupit něco jiného, ale to jsem nechtěla, myslela jsem si, že to pro mě bude nejlepší řešení. Po shromáždění všech dokumentů jsem se vydal k místnímu notáři.
Přivítala mě mladá žena, která si vše pozorně vyslechla a nakonec řekla :
-Jste moc hodný, že chcete synovi věnovat takový dar, ale chci se vás zeptat, jestli kromě tohoto bytu máte ještě nějaké jiné místo, kde byste mohl v případě nouze bydlet? Třeba nějaký letní dům nebo garáž?
– Ne, co to s tím má společného? zeptal jsem se a upřímně jsem nechápal, co po mně chce.
Ale pak mi začala vyprávět příběhy důchodců, kteří jako já předepsali svým dětem všechno a pak je vyhodili na ulici. Staří lidé se neměli kam odvolat, protože všechno bylo legální.
Omluvil jsem se a slíbil, že o tom budu přemýšlet. Cestou domů jsem zavolal bratrovi a požádal ho, aby mi půjčil peníze, a vyprávěl mu, jak mě notář přesvědčil, abych neudělal chybu. Byl překvapený, že se někomu podařilo mě přesvědčit.
Samozřejmě si nemyslím, že by mě syn dokázal vyhodit na ulici, ale je lepší se proti tomu pojistit, protože se neví, jaký osud by mohl potkat jeho a charakter jeho ženy.
Mimochodem, vlastně se ke mně nastěhovali. Teď spolu bydlíme a čekáme na dítě, žádné hádky nejsou, tak doufám, že budeme žít v klidu i nadále. A byt dostane můj syn, ale až po mém odchodu.
