Mé matce je přes 60 let. O otce jsme přišli před 15 lety. Od té doby žije matka sama ve velkém třípokojovém bytě. Navrhla mně, mému manželovi a našemu novorozenému dítěti, abychom se k ní nastěhovali, protože jsme v té době bydleli v nájemním bytě. Souhlasili jsme, protože vnouče by mamince mohlo zachránit život.
Také by se nám hodila pomoc.
O dva roky později se mi narodil druhý syn. Zdálo se, že je všechno skvělé. Koneckonců byt byl velký. Maminka bydlela v samostatném pokoji a nikdo nikoho neobtěžoval. Až donedávna…
Naši synové vyrostli, stali se z nich poslušní a inteligentní chlapci. Sami si dělají domácí úkoly, sportují. Samozřejmě tráví víc času s kamarády než s námi, hlavně s babičkou. A pak se máma začala nudit. Začala si hledat záminky, aby mohla častěji chodit na polikliniku.
Určitě si ve frontě s někým popovídá. Právě v jedné takové frontě se seznámila se strýcem Iljou, svým novým přítelem. Byl to laskavý starší muž kolem sedmdesátky.Měl však slabý charakter. Dokonce i jeho syn ho bil, když se opil. Od dětství si pamatuji, jak matka krmila a někdy do domu tahala toulavé psy a kočky.
Tak jsem si našel nové zaměstnání. Začal jsem každý den volat strýčkovi Iljovi na oběd. Vždycky přišel ve starých obnošených šatech. Říkal, že jeho syn bere celý jeho důchod. Došlo to tak daleko, že matka požádala dědečka, aby se k nám nastěhoval. Bylo by tam moc těsno, tak nám matka řekla, ať se odstěhujeme.
Moji matku samozřejmě chápete. Rozhodla se, že na stará kolena bude žít klidným životem, nebude pořád sedět u plotny, nebude po všech uklízet.
A jaká je naše situace? Nejstarší končí školu a plánuje se přestěhovat do hlavního města. Mladší se definitivně rozhodl, že po deváté třídě půjde na vojenskou školu. Máme nějaké úspory, ale všechny půjdou na vzdělání dětí.
A teď musíme někde bydlet. Možná bychom si měli pronajmout byt. Možná bychom mohli složit zálohu na internet… Rozhodli jsme se promluvit si s maminkou.
Vysvětlila jsem jí, že děti se brzy odstěhují a my s manželem budeme ve vedlejším pokoji a nebudeme rušit milence. Kromě toho už nejsou malí a brzy budou sami potřebovat péči. Můžeme jim pomoci. Ale maminka je ve svém rozhodnutí neoblomná. Vyhazuje nás z domu. No, chtěla; ať s naší pomocí v dohledné době nepočítají.
