Chci vám vyprávět příběh ze svého života. Budete se divit, k jakému vývoji dochází ve škole, kam chodí moje dítě.Moje dítě chodí do druhé třídy. Ve třídě je více než 20 dětí z rodin s různým finančním zázemím. Máme jednoho chlapce, jehož rodina opravdu potřebuje pomoc.
Štěpán je hodný chlapec a jeho matka je také přiměřená. Vím, že dříve žili normálně, a pak se jednoho dne otec rozhodl, že už má otcovství dost, a odešel. O dítě ani o bývalou ženu se nestará – má novou lásku, velkou a jasnou. Dostává almužnu – její bývalý manžel byl mazaný, hned změnil zaměstnání, aby měl minimální oficiální příjem. Žena pracuje, ale má nemocnou matku, jejíž důchod sotva stačí na léčbu.
Dítě je vždy čistě oblečené, ale je jasné, že školní uniforma je už obnošená. Na tělesnou výchovu nosil školní boty pravděpodobně měsíc – tenisky neměl. Jeho matka si nikdy nestěžovala a naše společná kamarádka nám vyprávěla, jak je to pro ni těžké. jako v každé škole má druhá třída 5-6 vyučovacích hodin denně, pět dní v týdnu.
Na konci dne jsou děti hladové, takže většinou obědvají ve škole. Tak jsem se jí zeptala: “Proč máš hlad? Obědváte přece po čtvrté vyučovací hodině, ne? Nejedla jsi, nebo jsi mě nenakrmila?” – Mami, dnes jsem nejedla. Nebylo to dobré?” – “Nevím, asi to bylo dobré.” – Pak nechápu: Co se stalo?
– Mami, nenadávej mi. Štěpánova maminka nemá peníze na oběd, tak dojí až po nás. A dneska všichni běhali po tělocviku a všechno snědli, a já jsem přišla pozdě na oběd. Stěpa měl ještě hlad, a tak mi ho bylo líto, že jsem mu dala svou porci. Samozřejmě nejsem ráda, že moje dítě zůstalo hladové, ale jsem ráda, že mám tak hodné dítě. Znamená to, že ho přece jen vychovávám správně. jednou jsme měli rodičovskou schůzku v naší škole, kde jako obvykle začínal další trh-stánek. Jedna z maminek nadnesla otázku jídla.
Řekla, že není spokojená s tím, že Štěpán jí po dětech, že prý svým vzhledem kazí dětem chuť k jídlu a pořád o něco žebrá. Přestože mi dcera řekla, že vždy sedí stranou, dokud děti nedojí. Díkybohu se ukázalo, že děti jsou hodnější než rodiče: některé mu dají jablko, jiné řízek. Některé z nich požadovaly, abychom Styopovi zakázali vůbec chodit do jídelny.
“Máme ve třídě maminku s mnoha dětmi, Oksanu, a její dítě má privilegované jídlo. Nevím, proč ho Stepa nemá – buď nejsou vyzvednuty dokumenty, nebo není na seznamu příjemců. Oksana tedy vstane a říká: “Milí rodiče, prosím, buďte chvíli zticha a poslouchejte mě. Vidíte se zvenčí? Teď se bavíme o tom, že vykážeme dítě z jídelny, aby nedojedlo po vašich dětech! Jak hodláte vychovávat své děti? Co myslíte: vyrostou z vašich dětí citliví a laskaví lidé, když je rodiče pokárají kouskem chleba? Na rozdíl od vás vaše děti Styopa litují a dělí se s ním.
Je pravda, že děti jsou moudřejší než dospělí. Máme dvě možnosti, jak tento konflikt vyřešit: pokračovat v nesmyslném bazaru, nebo dát dítěti peníze na jídlo a vrátit se domů s čistým svědomím před Bohem a našimi dětmi. Štěpán je hodné dítě. Nikoho neuráží, všichni se s ním kamarádí. Je jediný v naší rodině a nikdo nikdy nebyl chudší kvůli padesáti hřivnám.
V tu chvíli chtěla Štěpánova matka něco říct a Oksana otevřela peněženku, vytáhla dvě stě hřiven a položila je na učitelský stůl. Všichni ztichli a nastalo ticho. Po minutě se jeden z rodičů zvedl a položil na stůl peníze, načež se spustila řetězová reakce.
Mimochodem, jedna zámožná žena si odfrkla a odešla. vybrali jsme částku, která nám stačila do konce školního roku. a za dva dny přišla dcera domů velmi šťastná: – Mami, dovedeš si představit, že teď s námi jí Stépa! líbil se vám článek? Podělte se o něj se svými přáteli na Facebooku!
