V naší vesnici žije starý včelař. Býval první v celém okrese. Teď už to ale léta nevydrží. Na zahradě mu zůstalo deset úlů. Takříkajíc pro duši. Ale choval jich i sto a více. Jeho dům svědčí o někdejší slávě nejlepšího včelaře. Byl nejluxusnější v celém okrese.
Ačkoli byl postaven už v osmdesátých letech, stále vypadá luxusněji než kdejaká chalupa, kterých je ve vesnici spousta. V takovém domě žije sám včelař na penzi jen ve stáří. Jeho děti z domova odletěly. Asi před pěti lety celá vesnice vyprovodila jeho ženu na její poslední cestu …
Včelař je stále při síle. Navzdory přibývajícím letům. A za volantem svého cizokrajného auta řeže jako zamlada. Teprve vedení obce přišlo a přesvědčilo ho, aby souhlasil se službami sociálního pracovníka. Dědeček jezdí do obchodu autem. Jeho pomocník však náhle onemocněl a byl hospitalizován.
Myslel jsem, že to na pár dní skončí. Zavolala jsem neteři a požádala ji, aby to na chvíli převzala.” Dívka dorazila do včelařova domu a byla ohromena bohatstvím, které viděla. Přestože část z něj už sežrali moli, část časem vybledla. Ale bylo toho tu tolik…
Pominu-li podrobnosti, řeknu rovnou: mladá paní zakořenila u starého pána. A ten rozdíl padesáti let – co myslíte… Je pravda, že se říká, že člověk je tak starý, jak se cítí… Brzy se po vesnici roznesla zvěst, že starý včelař se ve svých 75 letech chystá stát otcem. A svatba už není daleko.
Na oslavu přišly i děti. Vytvořily otci skandál. Všechny se pohádaly a rozešly. “Mladíkovy” děti na svatbě nebyly, ale budoucí matka zářila. Očekávala naprostý triumf svého plánu. hned po narození dalšího dědice udělala matka otci dítěte skandál. “Už s tebou, starče, nechci žít. Jdi a vrať nám, co je podle zákona naše. Veškerý majetek právoplatně vlastní pouze mé děti. Jediné, čeho mladá matka dosáhla, jsou alimenty. Z jejího důchodu.
