“Chlap, se kterým mám dceru, krátce po porodu okamžitě utekl a já zůstala s dítětem sama. Bohužel jsem to finančně nezvládala, a tak jsem se rozhodla nechat malou Kasiu v péči prarodičů. V průběhu let jsem jim každý týden posílala peníze, aby malé nic nechybělo. Odkládala jsem úspory s tím, že až půjde na vysokou školu, pronajmu jí byt. Myslela jsem si, že se rodiče o náš kontakt postarají, ukázalo se, že se mnou vůbec nemluví tak, jak jsem si myslela…”
Udělal jsem to pro ni
Nechtěl jsem ji nechat v Polsku jen s prarodiči, ale neměl jsem na vybranou. Chlap, do kterého jsem byla zamilovaná, si se mnou pohrával a prostě odešel. Chtěla jsem ten vztah nějak slepit, ale on už měl v hlavě jinou. Tenkrát jsem dokonce těžko sháněla alimenty a nakonec jsem měla na malou směšných 500 zlotých. Musela jsem odejít. Nejdřív jsem si myslela, že je to na rok nebo na dva. Když uplynulo deset let, chtěl jsem se vrátit, ale matka mi řekla:
Kasia se tu má skvěle, pracuj dál. Když budeš chtít, můžeš jezdit častěji, ale kde v Polsku se dá tak dobře vydělat…..
Nevím, proč jsem ji tak poslechla. Možná to byla vidina nezaměstnanosti v Polsku, kvůli které jsem se nakonec nechtěla vrátit. Ale jezdila jsem pravidelně, bohužel dcera byla čím dál větší a dospělejší. Začala mít své vlastní záležitosti, a když jsem se někdy objevila v rodinném domě, ukázalo se, že je někde na výletě s přáteli. Cítila jsem, že se mi vzdaluje.\
Volala mi dcera a zlomila mě.
Za pár dní jsem měla letět do Polska. Dárky sbalené, letenky koupené. Na tyhle Vánoce jsem se těšil, protože jsem chtěl Kasi říct, že se po novém roce vracím do Polska natrvalo a koupíme dům. Dcera mě předběhla…
Ahoj, poslyš, letos k nám na Vánoce nejezdi. Už se nemusíš obtěžovat a ukazovat se tu násilím. Když na mě nemáš čas, tak si radši žij svůj život. Šťastné a veselé Vánoce.
Slyšel jsem to ve sluchátku telefonu. Spustily se mi ruce. Ale jak to myslíš, že nemám čas? Vždyť se právě chystám na její…..
Zavolala jsem rodičům. Matka mi řekla, že pro mě bude lepší zůstat v Anglii, protože stejně jezdím jen zřídka, takže nemá smysl si přidělávat náklady. Dodala, že Kasia se beze mě má skvěle a že mě nechce vidět.
Moje dítě, moje malá Kasia – už není moje? Ztratila jsem ji navždy?
Co mám dělat? Jít za ní a násilím si s ní promluvit? Nebo jí dát čas?
