V té době jsme byli s manželkou sedm let svoji. Našemu synovi bylo šest let. Dalo by se říct, že jsme vedli docela úspěšný život. Těšili jsme se z našeho syna a snili o dalším dítěti.
Moc jsem si přál mít další dceru. Postupem času ke mně manželka začala být docela chladná. Cítil jsem, že něco není v pořádku. Nakonec to došlo tak daleko, že jsme začali spát každý v jiné posteli. Manželka mi vysvětlovala, že je unavená, že nemá náladu…..
Později mi kolegové pomohli otevřít oči.
Řekli mi, že viděli muže, který vezl mou ženu do práce. Byl k ní milý a galantně jí otevřel dveře. Nechtěl jsem tomu věřit, doufal jsem, že naše láska přežije. Zvlášť když jsme měli dítě. Nechtěl jsem odkládat r
ome, a tak jsem se rozhodl, že si s manželkou ještě ten večer promluvím.
Zeptal jsem se jí přímo na její nevěru.
Nebyla schopná mi na to odpovědět. Sbalila si věci a odešla. Syna nechala u mě. Byl jsem samozřejmě velmi rád, že je syn se mnou. Na druhou stranu mě dost překvapilo, že matka projevuje takový nezájem o své dítě.
Je opravdu tak špatná matka?
Copak nemá své dítě ráda? Ze začátku to pro nás nebylo jednoduché. bylo mnoho okamžiků, kdy jsem nevěděla, co si s dítětem počít. Ptala jsem se rodiny a přátel na rady a hodně jsem četla na internetu. Zpočátku se synovi po matce stýskalo, ale pak přestal.
Po čtyřech letech se náš život zlepšil. na synovi jsem nic nešetřila. Jednoho dne jsme si se synem jako obvykle hráli hru. Najednou někdo zaklepal na dveře. Otevřela jsem a uviděla osobu, na kterou jsem už dávno zapomněla. Byla to moje bývalá žena a vypadala stejně jako před čtyřmi lety.
A co víc. Můj syn však matce nevěnoval žádnou pozornost. Žena stála a nevěděla, co má dělat. Bývalá manželka se k němu vrhla, začala ho objímat a líbat, omlouvat se, vyprávět mu o své vášnivé lásce, ale syn se od ní odvrátil. Pak jsem se rozhodl pozvat všechny na čaj.Chtěl jsem uklidnit napjatou situaci. Prvních deset minut všichni mlčeli. Bylo to velmi trapné. A pak ta žena začala… Ukázalo se, že si chce vzít svého syna. Pak jsem dal synovi šanci, aby se rozhodl.
Viděl jsem jeho strach a nejistotu. Navrhl jsem mu, aby zkusil jít s matkou a zůstat u ní několik dní. Po celou tu dobu mě neopouštěly myšlenky na samotu. Jestli se to synovi bude líbit, zůstanu sama, nebo ne? Ale druhý den ráno se syn vrátil. Řekl, že jeho matka není sama a že chce být se mnou. Bude s matkou v kontaktu, ale není připraven se přestěhovat.
