Svitlana otěhotněla v 11. třídě se svým spolužákem – tehdy si byla jistá, že je to její životní láska. Ale Viktor, když se o těhotenství dozvěděl, dítě opustil a šířil o dívce pomluvy po celé vesnici. Svitlana a její rodiče byli plni hanby – nezletilá dívka s dítětem, co by tomu lidé řekli?
Ale dívka měla štěstí, že ji rodiče podporovali a pomáhali jí i dítěti. A tak se o dva roky později rozhodla jít studovat – nechala dceru u rodičů a odešla do města.
Nastoupila na ekonomickou fakultu a zároveň si Svitlana našla brigádu jako servírka v jedné z městských restaurací, aby rodičům pomohla s penězi.Tam se seznámila s Orestem – mladým, pohledným a ne chudým.
Ten se do dívky okamžitě zamiloval a byl ochoten pro ni udělat cokoli. Romantická setkání, sladké polibky – a Svitlana se k Orestovi nastěhovala. A od té chvíle začali plánovat svatbu. Dívka mu samozřejmě hned řekla o své dceři – Orest řekl, že to není žádný problém.
Dokonce jí dal peníze, aby jí koupil oblečení a hračky. A časem začala Svitlana nadhazovat téma, že by se k nim dcera přestěhovala.
Představte si její překvapení, když se to jejímu manželovi nelíbilo. Rozhodně jí řekl, že chápe, že má dceru ráda, ale ať dál žije na vesnici. Na co teď potřebují děti? A vůbec, dítě je zvyklé na své prarodiče a nemá tu co dělat.
Svitlana byla v šoku a nevěděla, co má říct – Oresta milovala.Ale poslední manželova slova mi pomohla udělat správný krok: “Musíš pochopit, že nejsem připraven vychovávat cizí dítě. Tak se rozhodni – já, nebo Inna.
Myslím, že se rozhodneš správně a budeme žít dál jako dřív,” řekl sebevědomě. Dívka nic neřekla. Když se však druhý den Orest vrátil domů, nebyla tam ani Svitlana, ani její věci, ale byl tam vzkaz: “Vždycky si vyberu své dítě.”
