Anna se vdala, po roce se jim narodilo dítě, žili spolu dobře a pak si její manžel sbalil věci a řekl: “Naší chybou bylo, že jsme se seznámili příliš brzy, je mi to líto, ale potkal jsem ženu, se kterou chci žít do konce života!”.
Odjel a nechal za sebou jen pronajatý byt; měl dva týdny na zaplacení. Dětem byly v té době tři roky, ale kdo by jim dal místo v jeslích; nebyly z tohoto města, vlastních bylo málo a neměly povolení k pobytu.
Anna se nenechala odradit, chodila a rozdávala letáky, synovi dělalo dobře, že se nadýchal vzduchu, uplynuly dva týdny a majitel řekl, že zítra je konečný termín a musí zaplatit, Anna nemohla.
Majitel je vyhodil a stěžoval si na pečovatelské úřady a Anně syna odebrali, šeptala mu, když odcházela: “Je mi to líto, synku, mám tě moc ráda, určitě si tě vezmu zpátky, neboj: maminka tě neopustí!
Anna spala na ulici a šetřila každou korunu; jedla jednou za dva dny a podařilo se jí ušetřit peníze na letenku, ale rozhodla se, že si koupí telefon a zavolá rodičům (divila se, že ji to nenapadlo dřív); toho dne otec odletěl; Anna stála na letišti a čekala na něj; když otec Annu uviděl, byl v šoku: byla hubená, šedivá, šaty měla špinavé.
Její otec pronajal pokoj v hotelu, ale Annu nechtěli pustit dovnitř; otec ji ujistil, že je všechno v pořádku, a pustil dceru dovnitř.
Poslal ji do koupelny a sám objednal večeři. Anna vyšla ze sprchy a hned se pustila do jídla; otec se na ni díval, po tváři mu tekly slzy a v mozku se mu tvořily obrazy z dětství.
Viděl ji poprvé, snil o tom, že bude mít dceru, a teď Anyuta udělala svůj první krok, své první slovo – tatínek. Anyuta se z nemotorného dítěte stala blondýnkou, pak školka, škola a teď maturita; jeho krásná dcera, blonďatá kráska, ústav a rošťák. “Anyuto, buď on, nebo rodina, jestli půjdeš s ním, můžeš na nás zapomenout!”.
Anyuta práskne dveřmi. O čtyři roky později jí někdo zavolá: “Tati, pomoz mi! A teď tam sedí jeho oblíbená holka, celá vyhublá a jí jídlo, které v životě nejedla. Anyuta to všechno řekla otci, a ten běžel do sirotčince, vrátil se se všemi potřebnými dokumenty a vnuka si odvezl.
Anyuta a její syn se vrátili s otcem domů. Otec však opakovaně odletěl zpět do nešťastného města a Anyutin syn nevysvětlitelně dostal byt. Anyuta si myslela, že ho koupil otec, ale zaplatil ho její bývalý; otec se ho velmi bál a se vším souhlasil.
