Chlapec Denis stál před tetou Dášou a díval se jí do očí, které zářily jakýmsi zlostným světlem – Není to pravda! To je můj táta a máma! – Opravdu, opravdu, můžeš se jich zeptat a poslechnout si, co říkají! Chlapec se otočil a utíkal pryč a ostatní ženy sedící na lavičce se snažily s krutou Darynou domluvit: “Zbláznila ses, proč je to dítě tak hrubé? “Co je vám do toho?” “Nemusíš mého Míšu urážet, včera přišel domů celý od bláta a s modřinou!
Ten chuligán se snažil, nevíme od koho, možná byli jeho rodiče nějací ožralové! Další žena se podívala z otevřeného okna v prvním patře a řekla: “Tvůj Miška chtěl utopit štěňata v louži, ale Denis mu to nedovolil, poprali se v té louži a já nestačila vyběhnout.” – A ty se do toho nepleť! Chtěl utopit čundráka, běhal kolem, množili se, nemůžeš projít!
Okno se zavřelo a Daryna po své tirádě viděla, že všichni, kdo seděli vedle ní, začali odcházet. Bude tu víc místa! Koho zajímá, jak jsou zranitelní!” Ženy se za ní rozběhly. Bylo stále temněji a temněji. Z vchodu vyšla Denisova matka, která byla v devátém měsíci těhotenství a chystala se rodit.
“Teto Daszo, neviděla jsi mého Denise, nemůžu projít a na dvoře ho nevidím?” “Ne,” řekla. – Odsekla sousedka a odešla domů. Doma se o svou hádku podělila s manželem, který seděl u obrazovky s lahví piva. Muž však na chování své ženy reagoval přiměřeně:
– Je to nesmysl? Ať si to kluci vyřídí mezi sebou a náš syn se naučí prát, ne si hrát na špinavce! Denisova matka se posadila na lavičku poblíž vchodu a ještě několikrát se pokusila syna přivolat, ale marně.
Zavolala manžela a v tu chvíli ucítila, jak jí odtéká voda. “Sašo, Denis je pryč a já rodím! Manžel přijel v autě se sanitkou a poté, co poslal svou ženu do porodnice, začal Denise běhat hledat. Seděl na břehu malé říčky, docela daleko od domova. Často sem chodil se svým otcem na ryby. Hlava se mi zatočila: “S otcem… nebo ne s otcem… Neřekla to jen tak… a já nejsem jako oni…”.. Z očí mu tekly slzy a Denys nemohl přestat plakat.
Vzpomněl si, jak s ním matka zůstala několik nocí, když měl horečku, jak jeho otec neodjel na služební cestu, aby mu fandil na soutěži, jak ráno poslouchal svou malou sestřičku v matčině bříšku a chtěl, aby se jmenovala Nasťa, a matka souhlasila: “No, jestli chceš, tak ať je to Nastěnka”. Právě tady, u řeky, ho našel jeho otec. Nejdřív mu chtěl vynadat, ale když si všiml, v jakém stavu Denis je, přisedl si k němu: “No tak, řekni mi, proč jsi se namočil v řece?
– “Teta Dáša říkala, že nejsi můj příbuzný a že tě pošlou zpátky do sirotčince, až se narodí moje sestra…” Chlapec zaklonil hlavu a rozplakal se. “Denisi, to, co říkala sousedka, je nesmysl. Všichni jsme jedna rodina. Ano, tvoje matka tě neporodila, stejně jako brzy porodí Nasťu; tehdy nemohla mít děti a my jsme opravdu chtěli syna, tak jsme si tě vzali ze sirotčince. Nevím, proč tě tam žena, která tě porodila, nechala. Ale vím jistě, že jsi můj syn. A musíš vědět, že nemám nikoho bližšího než tebe a tvou matku, a teď budu mít Nasťu. Denis se trochu uklidnil a vzal otce za ruku:
“Opravdu se mě nechystáš opustit?” “Nikdy!” “Kde je máma?” “Už je v nemocnici, pojďme odsud, něco jí tam vezmeme.” “To je v pořádku,” řekl.
Otec vzal syna do náruče, což už dlouho neudělal, a šli k autu. Po předání balíčku do čekárny porodnice se posadili na lavičku v nedalekém parku a čekali. Noc utekla jako voda a oni si povídali o všem možném.
Denis nejraději poslouchal vyprávění o dětství matky a otce, o tom, jak se seznámili, a pak začali řešit, jaký kočárek koupit pro dítě. A právě včas! Zazvonil telefon, muž ho přepnul na hlasitý odposlech a uslyšeli unavený, ale šťastný hlas matky: “Gratuluji! Už jsme čtyři!” Z reproduktoru se ozval Nastiin výkřik. “Našli jste Denise?”
– Ano, jsme tady, společně čekáme na naši sestru!” “Ano,” odpověděla. – Mami, kdy se vrátíš domů?” – Denis chňapl po sluchátku. “Za chvíli půjdeme pro kočárek, já půjdu s Nastiou pěšky!” – Samozřejmě, že půjdete, drahoušku, už brzy tam budete!